Jelikož jsme letos z různých důvodů poprvé po asi 6 letech zrušili zimní pochod v Karpatech (dva účastníci jsou zaneprázdněni pracovně, a jeden stále bojuje proti ruské invazi...), rozhodli jsme se namísto toho zajet do Krakova, kde se nám nastřádalo několik bodů, které bychom rádi zhlédli. Dojeli jsme v pátek večer, ubytovali se a vyrazili na pivo. Porotože nám mapy.cz slibovaly, že nedaleko se nachází jakýsi podnik přímo v jednom ze starých fortů krakovské pevnosti, volba byla jasná. Ukázalo se však, že ve fortu se žádná pivnice nenachází - potkali jsme dokonce jeho majitele, takže jsme dostali krátký výklad o jeho rekonstrukci. Vyrazili jsme tedy směrem k nádraží, s představou že poblíž univerzity najdeme nějakou studentskou hospodu. No, našli jsme - ale byla spíše erasmácká, a polské pivo za 15 zlotých nám přišlo přece jen příliš... nóbl na to. Spokojili jsme se tedy s jedním, během něhož jsme nasáli atmosféru podniku kde studenti mluví víc anglicky než polsky, a vyrazili dále. Najít zde, téměř u centra Krakova, nějakou hospodu se však ukázalo překvapivě složitým zadáním. Nakonec jsme, prakticky už na cestě zpět s nepořízenou, ale přece jenom našli podnik s vlastním minipivovarem, a pivní pověst Krakova v našich očích byla aspoň částečně očištěna.
V sobotu ráno jsme ale už vyrazili do terénu. Jelikož po vydání vzpomínek dělostřelce mi jistý polský kolega poskytl tip na místo, kde Antonín Reichel po Novém roce 1915 nechal své dělostřelce vybudovat novou baterii, naším prvním cílem se stala právě ona. Je dodnes víceméně kompletně zachovaná, a hezké je, že ačkoliv hned vedle baterie Poláci nově postavili obchvat Krakówa, nezničili ji při tom.
![]() |
Jeden ze tří úkrytů baterie, kterou na začátku roku 1915 vybudovali Reichelovi muži |
Ještě hezčí však byla návštěva samotného fortu 44 Tonie. Zde jsem byl sice loni během rodinné dovolené, ale tehdy jsem ho jen v rychlosti prolétl. Tentokrát jsme ho prolezli pořádně, a já se nestačil divit co jsem tehdy všechno (i vlivem už pokročilé vegetace) přehlédl a nebo vůbec nezaznamenal! Předně, hned u vstupu, kterým jsme tehdy přišli, je dodatečná betonová baterie (na levém křídle fortu) - tu jsem tehdy přes porost vůbec neviděl. Ve středu pak leží na stropu fortu "jen tak pohozená" pancéřová kupole (podobná jako hned u vstupu do fortu). Na křídle pravém je pak také dodatečná baterie - tentokrát však s výsuvnými otočnými pancéřovými věžemi, které jsou (obě) stále na svém místě! Raději jsem se ujistil, ale je to tak - ani Jirka jako velký bunkrolog otočnou výsuvnou věž v původním provedení a pozici ještě nikdy neviděl (a já ji viděl jedinkrát - na fortu Douamont verdunské pevnosti).
![]() |
Otočná výsuvná věž v původní pozici |
Poté, co jsme se dostatečně vynadívali a prohlídli si celé pravé křídlo fortu, před odchodem jsme ještě jednou vylezli na pěchotní fort, který se nachází "uvnitř" fortu dělostřeleckého (v podstatě takové Skotniki vložené do většího dělostřeleckého fortu) - a našli další dvě výsuvné otočné věže (akorát že tyto si nelze prohlédnout - tedy až na jednu vymontovanou a položenou na zemi poblíž). Jak jsme pochopili, celý objekt kdysi byl (a formálně snad stále je) muzeem v přírodě, které si je možné volně projít. Popisky, které tu zjevně kdysi byly, zde však už dnes nenajdete, a některé prostory, které asi dříve byly přístupné, jsou uzavřeny (jiné, které možná měly být uzavřeny, jsou zase přístupné přes různé díry...). Plocha fortu však byla zjevně aspoň vykosena, takže nyní na jaře byla naprosto ideálně přístupná a přehledná; v létě (při naší minulé návštěvě) to bylo o něco horší, ale aspoň hlavní přístupové cesty byly, pokud se pamatuju, průchozí i tehdy. Na interntu jsme pak našli náznaky, že město (kterému fort patří) zvažuje jeho prodej soukromníkovi, který by zde vytvořil zábavní park (nejsem si jist zda to je myšleno vážně, nebo to byla něčí nadsázka). Pokud se tak stane, bude to obrovská škoda. Forma volně přístupného muzea, které zde zřejmě pár let formálně fungovalo (a dodnes funguje de facto, ačkoliv jen pro ty kdo vědí co takový fort je a jak vypadá), nám připadne naprosto geniální, a ačkoliv je jasné, že na údržbu je to náročné, myslíme si, že je ideální. (Pokud by někoho zajímalo, jak areál vypadá, fotky jsou třeba zde.)
![]() |
Pěchotní fort uvnitř dělostřeleckého fortu |
S tím pak působivě kontrastuje fort 44a Pękowice hned vedle - při mé minulé návštěvě to bylo ještě staveniště dokončované stavby - vlezl jsem tam tehdy, ale bylo mi blbé lozit po staveništi (když se tam ještě navíc pohybovali dělníci), tak jsem se jen rychle koukl a vypadl. Tím spíše, že jsem se dočetl, že areál bude po dokončení stavby přístupný a bude zároveň sloužit jako nějaké konferenční budovy a zároveň jako historická památka. No, samozřejmě výsledek je přesně takový, jaký může člověk v těchto případech čekat: nyní už dokončený areál je obehnaný vysokým plotem a příjezdová brána je zamčená na sedm západů. Po nějaké přístupnosti ani vidu, ani slechu. Přitom takový pěkný fort to byl.
Dronový snímek zachycující většinu fortu 44 - Tonie |
Následně jsme se vydali do leteckého muzea. To jsme navštívili kdysi opravdu hooodně dávno. Někde jsem se nedávno navíc dočetl, že expozice je mezitím přestavěná a modernizovaná, a samou chválu na ni. A tak jsme si řekli, že na loňský úspěch leteckého muzea v Bruselu bychom mohli navázat a konečně pořádně prohlédnout i muzeum letectví v Krakově. Po drobných problémech s nalezením parkovacího místa v automobily naprosto přecpaném okolí a klidném obědě v přiléhajícím parku s pomníkem polským letcům z druhé světové války jsme vkročili do expozice, která je vskutku bohatá. Pravda, z první světové války je tam pouze několik německých letounů, což bylo mírné zklamání (z nějakého důvodu jsem si myslel, že tam budou letadla rakousko-uherská), ale jinak si tam na své přijde každý zájemce o letadýlka z nejrůznějších dob. Já jsem, jakožto člověk nepříliš znalý, konstatoval že je pouze škoda, že exponáty nejsou příliš organizovány - přitom při tom množství letadel se přímo nabízí udělat různé řady: vývoj jednotlivých generací proudových letounů v rámci jednotlivých konsktruktérských škol; porovnání letounů různých konstruktérských škol ze stejného období; porovnání letounů, které se utkaly např. nad Vietnamem, apod... Ovšem pro člověka, který se v letadlech vyzná, je to pravý ráj.
![]() |
Jeden z nejzajímavějších exponátů je hned ve vstupní hale - a bez popisku. Takže až dodatečně večer nad pivem jsme si dohledali, že se u tohoto Blériota jedná o repliku z roku 1967 |
![]() |
Letadýlek z doby druhé světové války je v muzeu opravdu hodně |
Také jsme tam strávili spoustu času, což společně s dlouhou návštěvou fortu 44 znamenalo, že na poslední bod programu - výlet na bojiště 13. zeměbranecké a 106. domobranecké divize severovýchodně od Krakova - zbylo méně času než jsme plánovali. Nicméně před setměním jsme stihli tak akorát ty hlavní body: vojenský hřbitov v Goszczy, kde jsou (snad) pohřbeni všichni vojáci těchto divizí kteří zde padli (protože východně odtud, v oblasti nasazení obou divizí, žádné hřbitovy nejsou, a původní byly snad přeneseny právě sem); výšina mezi Szczepanowicemi a Skrzeszowicemi, odkud je pěkně vidět (z ruské strany) téměř celé bojiště obou divizí; a výšina s Łososkowicemi, odkud je (méně pěkně) vidět pravá část bojiště (z rakousko-uherských pozic). Na víc už čas (ani světlo) nezbýval, nicméně bez podrobnějšího zabývání se průběhem těchto bojů to ani nebylo potřeba, pro základní orientaci to stačí.
![]() |
Válečný hřbitov Goszcza, snad 1231 pohřebných vojáků obou stran |
S drobnou zastávkou v Biedronce (která se mimochodem co se našeho oblíbeného sortimentu týče stále zhoršuje a zhoršuje...) jsme tedy vyrazili zpět na ubytování a po zkušenosti z předchozího dne jsme zakoupili pár piv v místním koloniálu a - po polském způsobu - nad nimi proseděli večer v našem minimalistickém bytě.
V neděli jsme měli v plánu ještě další dvě atrakce. První z nich je památník na hoře Kaim, kolem kterého, jak jsem pochopil na loňské konferenci, panují v polském informačním prostoru určité zmatky. Jedná se o pomník obraně pevnosti Krakov, který je umístěn na symbolickém, nikoliv důležitém místě (právě zde se v listopadu 1914 ruské jednotky dostaly až do přímého dotyku s nejvysunutějšími předsunutými obrannými postaveními pevnosti), a kolem kterého vznikl zcela nepodložený mýtus, že zde byl odražen jakýsi "poslední pokus o dobytí pevnosti Rusy", při němž padlo až 2000 vojáků, což je špatně hned na několika úrovních: Rusové se tehdy pevnost vůbec nepokoušeli dobýt; Kaim byl v rámci bojů u pevnosti (nikoliv o pevnost) dost vedlejší úsek fronty; a k boji o něj fakticky vůbec nedošlo - střet který je takto dezinterpretován je ve skutečnosti plánovitý ústup ruských jednotek krytý dělostřeleckou palbou, při němž padlo maximálně několik jednotlivců, rozhodně ne tisíce vojáků. O to zajímavější je celý pomník i informační cedule kolem něj - které, nutno podotknout, žádné vyložené nesmysly neobsahují.
![]() |
Památník na hoře Kaim |
Pak jsme se vrátili téměř k našemu bydlišti, abychom absolvovali poslední bod programu expedice: Muzeum Armii Krajowej (to jsme tehdy navštívit nemohli, neboť se rekonstruovalo). Nyní jsme si ho tedy prošli, a ačkoliv to není hlavní předmět našeho zájmu, považujeme ho za zajímavé. Odnesli jsme si ovšem hlavně dojem, že význam Armii Krajowej a její činnosti je poněkud nadhodnocován. Ne že by polské podzemí za druhé světové války nebylo rozsáhlé; ale reálná činnost ve výsledku připomíná spíše československé partyzánské oddíly (ačkoliv na větší škále) než jugoslávské partyzánské armády (jak jsem si dosud představoval). Připadlo nám, že to bylo něco jako československá Obrana národa a podobné organizace, ovšem s tím zásadním rozdílem, že je Němci hned na začátku nezlikvidovali, nýbrž ony se dočkaly konce války a momentu osvobození, v němž vystoupily proti okupační moci a (vesměs úspěšně) osvobodily některé regiony Polska. Co jim to ale bylo platné, když bez výjimky následovalo převzetí kontroly nad daným územím Rudou armádou a jejich rozpuštění, ne-li přímo likvidace...
![]() |
V muzeu jsme se dozvěděli, že Armija krajowa měla až překvapivě rozsáhlý byrokratický aparát (až po úroveň "podzemních" starostů) |
I v muzeu AK jsme nakonec pobyli déle než jsme čekali, a tak jsme domů vyráželi až po poledni. Bylo to sice napínavé, ale nakonec jsem stihl i plánovaný vlak ve Vyškově a večer jsme byli oba doma. Model víkendového výletu na jedno z nejbližších bojišť se nám tak zalíbil, že ho nejspíše brzy zopakujeme.