"Mezicesta" do Humenného (mezi zimní a jarní expedicí do terénu) byla vyvolána konferencí, jež souvisela s plánováním natáčení filmového dokumentu o bojích v Karpatech. Do Humenného jsme dorazili s Martinem V. nočním vlakem, který byl mimořádně plný - ten den totiž v Bratislavě hrál Slovan zápas evropského poháru a vracela se spousta fanoušků (vyhnout se informaci, že Slovan prohrál na penalty, pak nešlo ani kdyby se člověk vyloženě snažil).
V Humenném nás vyzvedl Maťo, následovalo v rychlém sledu setkání s účastníky konference, pak s filmaři (i jejich stále poměrně čerstvě vylíhnutým miminkem), organizační a technické přípravy, první část konference samotné (včetně mého příspěvku, který byl stejně jako ostatní mezitím zveřejněn na YouTube), rozhovor pro rusňácké vysílání rozhlasu, společný oběd, rozhovor pro ukrajinské vysílání rozhlasu, druhá polovina konference a paralelně s tím natáčení do dokumentu... V brzkém odpoledni jsem tak měl pocit, že jsem se ani nenadál, a už mám takříkajíc "splněno". Teprve v podvečer jsme se dostali na ubytování, kam nás rychle následovali polští kolegové s lahodným mokem, odtud jsme se přesunuli na společnou večeří a posezení u Medveďa... K našemu klasickému jazykovému Babylonu (čeština, slovenština, polština), který nazýváme "Armeeslavisch", jsme díky čínské polovině filmařského páru přihodili ještě angličtinu a musím říct, že na jeden mozek unavený celodenním programem a již mírně ovíněný alkoholickými nápoji to bylo chvílemi až moc:-)
Druhý den byl spíše odpočinkový - dopoledne jsme pod vedením místních prošli město Humenné "po stopách prvej svetovej vojny", a ano, na to, kolikrát jsme zde už byli, je v něm dost míst, kam jsme zavítali poprvé (včetně mostu přes Laborec a na druhé straně kalvárie nad městem, což jsou obě místa pro tuto historickou etapu významná). Po obědě jsme pak vyrazili do terénu nad údolí Laborce, kde jsme absolvovali pěší pochod od kóty 419 nad Čabinami přes Hrabiny k vojenskému hřbitovu nad Krásnym Brodem, kde jsme ocenili originální architektonický prvek, kterým se vyznačují hřbitovy restaurované firmou Laník - tedy lavičky přímo na ploše -, a zpět.
Pak ještě Mirek naboural program svým požadavkem na návštěvu židovského hřbitova v Radvani, kde nikdo z nás dosud nikdy nebyl a kde je zachovaný neobvyklý památník židovským vojákům padlým v první světové válce, a po jeho návštěvě jsme už se stmíváním dorazili zpět do Humenného. Po další společné večeři jsme my s Martinem V. zbytek společnosti museli opustit trochu předčasně, abychom chytli noční vlak zpět do Brna... Inu, byly to intenzivní dva dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat