Severní Polsko (24.-28.9.2026)

Krátký rodinný výlet k Baltu nebyl zaměřen na vojenskou historii, ale jak už jsem psal minule, wenn man Historisch durchschauen kann, nevyhne se jí nikde - natož v Polsku.

První setkání proběhlo u Łeby, kde jsme vyrazili na slavné písečné duny. Cestou elektrovláčkem k nim je totiž mezizastávka u odpaliště raket. Chtěl jsem si ho prohlédnout, ale cestou na duny se ukázalo, že je v tuto prakticky už posezónní dobu nejen zavřené, ale také důsledně oplocené, takže se nedají volně projít ani zbytky v terénu. Když jsme se nicméně vezli vláčkem zpět, už bylo otevřené; rychle jsem houkl na řidiče, zda by nás předčasně nevyložil už tady, a šli jsme na to. Jedná se o experimentální polygon vybudovaný během druhé světové války Němci, kde se testovaly rakety země-země a hlavně země-vzduch, které nakonec pravděpodobně nebyly do konce války nasazeny (a nemělo to nic společného s vývojem V-1 a V-2, který probíhal v Peenemünde) Také jsem se dozvěděl, že hlavní komplex se nacházel u Łeby (kde se z něj dochovaly jen nějaké betonové zbytky) a zde u Rąbky byla jen vedlejší malá "pobočka", jelikož vedení se rozhodlo odpaly přesunout dále od osídlení. No a dnes je zde příjemné malé muzeum s vystavenými raketami.

Wyrzutnia rakiet

Ve druhé části cesty z Łeby do Władysławowa jsem si pak všiml, že téměř neustále jedeme kolem šipek na Szlak Historii Militarnej (celým jménem "Szlak Historii Militarnej Kaszub Północnych", který (jak jsem později dohledal) spojuje místa připomínající vojenskou historii v oblasti bývalého polského koridoru k moři (vzhledem k tomu půjde pravděpodobně vesměs o druhoválečné památky). To je tedy možná inspirace pro příště...

Toto muzeum je také na stezce - to jsme ale navštívili o dva dny později, tedy viz dále

Třetí zastávkou byly pevnůstky po cestě na Hel - u těch jsme byli už dříve (ještě bezdětní), a druhá návštěva dopadla podobně jako první: ta jediná, která je provozovaná jako muzeum, byla zavřená (tehdy protože bylo před sezonou, tentokrát protože je po sezoně...), a tak jsme si ji prohlídli jen zvenčí, k té jediné, která je na západním (vnitřním) pobřeží kosy, se nám přes kemp nechtělo jít, a tak jsme se dovnitř podívali jen do té, co je přímo na pláží na východním (vnějším) pobřeží, téměř pro strop zaplněná pískem (takže dospělý člověk tam musí prakticky lozit po čtyřech, zato dítě to má tak akorát). Jiné vojenské objekty na Helu jsme tentokrát nenavštívili, jen jsem si všímal, kolik vojenských prostorů a instalací ta má i současná polská armáda, a neustále si uvědomoval relativní blízkost ruského území okolo Kaliningradu, kam je to odtud přes moře jen přes 50 km - tedy co by raketou a nebo dnes už i dronem dohodil...

Bunkr slunící se na pláži

Poslední vojensko-historickou zastávkou pak bylo na zpáteční cestě muzeum pancerne v Kłaninie. Nejsu sice tankolog, ale i tak na mě zapůsobilo především to, že (téměř) všechny vystavené exponáty jsou pojízdné - jak je zjevné i z množství bláta na pásech tanků, z nichž každý má za sebou vjezdovou bránu/dveře, kterou se vydává na občasné projížďky. Největší tahák expozice, německý Panther je jednou z mála výjimek a pojízdný - zatím! - není. "Jen" zrekonstruovaný z vraku na jakémsi francouzském vrakovišti do původní podoby.

Panther (i s míšou)

A to jsme pro dopravní komplikace na trase už neměli čas v Grudziądzu, kde jsme přespávali poslední noc, navštívit místní pevnost (která se v roce 1806 ubránila Napoleonovi) - tak snad zase příště.