Polsko (18.-24.5.2019)

Dvoutýdenní cestování po Polsku nás zavedlo (s výjimkou Varšavy) tentokrát do Německého Polska - tedy do té jeho části, kterou jsem dosud nikdy nenavštívil. Zato jsme se ho rozhodli projet důkladně ;-)

Varšava

Začali jsme nicméně Varšavou - městem mnoha mrakodrapů, městem na konci druhé světové války srovnaným se zemí a následně zcela nově vybudovaným, městem ne zrovna vyhledávaným turisty, ale dost zajímavým. Jako první jsme navštívili muzeum wojska polskiego, které mě trochu zklamalo mezerou, kterou prezentuje období mezi slavnou dobou Rzeczypospolité (do 17. století) a obnoveným Polskem (po 1918). Že tam nebude (téměř) nic k první světové válce, to jsem i čekal - ale že vynechají i období Napoleonských válek, to mě opravdu překvapilo. Nicméně - již je ve výstavbě (tak jako mnoho a mnoho jiných věcí v Polsku) nové muzeum polské armády (a vedle něj i muzeum Polských dějin) ve varšavské citadele, takže za pár let bude potřeba se sem vrátit...

První z několika německých Goliášů, které jsme na svých toulkách Polskem viděli. Ukázalo se, že to je v polských muzeích oblíbený exponát - pokud se nemýlím, potkali jsme pak ještě další tři.

Po nedlouhé návštěvě tohoto muzea jsme zašli ještě do muzea narodowego hned vedle, které je ve skutečnosti spíše galerií. Druhý den ráno jsme pak vyrazili do Muzea varšavského povstání, jednoho ze dvou hlavních bodů našeho programu. Ukázalo se, že v neděli je vstup zdarma, což nám přineslo radost, která zmizela v okamžiku, kdy jsme pochopili, že to znamená výzvu pro mnoho a mnoho autobusů turistů z celého Polska, aby ho právě v tento den zhlédli. Nakonec jsme je tedy nechali mačkat se tam bez nás a rozhodli se, že muzeum navštívíme o den později, za peníze, ale bez davů. Celý den jsme pak strávili ve městě a zakončili ho u citadely, kde jsme zjistili, že je stále vojenským prostorem a nelze ji navštívit... Ale snad až tam otevřou ta nová muzea, tak tam lidi pouštět budou ;-)

Varšava v jednom pohledu - vpředu historická, za ní šedivě socialistická (včetně Paláce kultury vlevo vzadu) a vzadu se tyčí moderní mrakodrapy. 

Dalšího dne ráno jsme tedy napodruhé vyrazili do muzea Varšavského povstání, a nelitovali jsme. Moderní expozice (to znamená spousta multimediálního obsahu, efektní prostory i předměty) zkombinovaná s klasickou (to znamená dostatek informací a exponátů) vytváří jedno z nejlepších muzeí, jaké jsem kdy viděl. Materiály uvádějí průměrnou dobu návštěvy dvě hodiny; my jsme tam byli hodiny tři a zdaleka jsme neprozkoumali všechno... dovedu si představit strávit tam klidně půl dne.

Muzeum Varšavského povstání

Ti nejdůležitější

Toruń

Pak jsme se přesunuli do Toruně (heslo: ko-perník), kde jsme navštívili jeden z fortů pevnosti - konkrétně fort IV. Je to zajímavý areál (zřejmě v soukromých rukou), v němž se nachází stylový hotel a restaurace (a také pevnostní záchodky;-), ale který si lze také samostatně projít a prohlédnout s plánkem v ruce. Ubytování jsme (na rozdíl od restaurace a záchodků) nakonec nevyužili, ale někdy příště by určitě stálo za zkoušku.

Povrch fortu

Je libo oslavu narozenin ve fortu?

Malbork

Příštího rána jsme pak vyrazili do Malborku. Je to mimořádně působivé místo, ale o tom nechám hovořit spíše obrázky; zmíním se ale o audioprůvodcích. Malbork byl prvním - ale ne posledním - místem, kde jsme se s nimi setkali, a ukázal se být výbornou metodou, jak prohlídky řešit. Díky tomu, že každý návštěvník dostane svého audioprůvodce, může si obrovský areál projít sám (samozřejmě organizované skupinky, především školní, jsou tam taky). Průvodce se sám spouští podle toho, kam člověk přijde, povypráví příslušnou pasáž a nasměruje, kam se má v prohlídce pokračovat. Navíc nám to umožnilo jít prohlídku zároveň spolu, a zároveň každý v jiném jazyce (já v polštině, Soňa v angličtině), což by jinak prostě nebylo možné. Jako bonus jsme pak získali možnost porovnání obou jazykových verzí - závěr: v angličtině byly namluvené pasáže zřetelně kratší. Nevíme, zda tam vždy něco chybělo, nebo zda řečník tak rychle drmolil, ale bylo to tak prakticky na každém stanovišti.

Malbork na první pohled

Malbork zpoza hradeb

Malbork z věže Malborku

Malbork zpovzdálí

Gdańsk, Gdynia, Hel...

Pak už na nás čekal druhý velký cíl výpravy - Gdańsk, resp. Trojměstí (Gdańsk, Sopoty, Gdynia), resp. celý Gdańský záliv a poloostrov Hel. Ubytovali jsme se v bytovém domě v Gdańsku, který na mě působil tak autentickým dojmem, že jsem přesvědčen, že v takovém tady musel bydlet Lech Wałęsa - muzeum polské Solidarności jsme však nakonec navštívit nestihli, a tak jsem se nedozvěděl, zda tomu tak skutečně bylo... První den jsme stihli už jen malou vycházku na kopec Grodzisko nad městem, odedávna jeden z důležitých bodů opevnění města. Z toho jsme mohli obdivovat panorama Gdańsku - na jedné straně historické centrum, věže kostelů, červené střechy domků... a na druhé straně pařáty jeřábů v přístavu a loděnicích, plynojemy a železniční vlečky...

Gdańsk

Ještě před tím, než jsme ale vjeli do samotného města, navštívili jsme slavné Westerplatte - místo heroického odporu polských vojáků z prvního týdne války s Německém v roce 1939. Nevelký areál působí zajímavým dojmem i dnes, a má zřejmě potenciál do budoucna - z propagačních plakátů jsme pochopili, že se chystá jeho revitalizace ve velkém stylu pod patronátem muzea druhé světové války. A pokud to tedy muzeum pojme tak, jak pojalo svou kmenovou expozici (o tom dále), tak bude určitě stát za návštěvu!

Kasárna

Památník

Samotné město, respektive jeho historické centrum, je opravdu nádherné. Na náměstí se také nachází malé soukromé muzeum Svobodného města Gdańsk, spíše sběratelské, ale sympatické. Jeho v angličtině nepříliš vydařeý název "Free City of Gdańsk Museum" láká hromady neznalých anglickojazyčných turistů ke snaze proniknout do něj bez placení, protože je přece "free" :-)

Gdańsk z nejvyšší věže

Gdańsk z nábřeží

Na jižním okraji centra se pak nachází zčásti zachovaná fronta bastionů, z nichž dva jsou doplněny navršeným kopcem, z něhož je pěkný výhled. Na severní straně města, u vjezdu do přístavu, se pak nachází vodní tvrz Visloústí, kterou jsme rovněž nestihli navštívit zevnitř - ale i zvenčí je působivá.

Bastiony na jižní obranné frontě města a opevněná stavidla

fort Wisłoujście

Další den jsme věnovali Helské kose - kusu pevniny vybíhajícímu daleko do gdańské zátoky, sloužícímu během krátkého 20. století jako krytí místního přístavu. Je proto jasné, že se na ní nachází spousta pevnostních objektů: polské meziválečné pěchotní sruby, německé válečné námořní baterie, sovětské a polské poválečné námořní baterie... Polské meziválečné sruby jsou přístupné - jeden vypadá že má i vnitřní vybavení, ale v době naší návštěvy byl zavřený a nic nenasvědčovalo tomu, kdy by mohl být otevřený, druhý na pláží je otevřený a plný písku. Německá dělostřelecká baterie, z níž se zachoval jen beton, slouží spíše jako areál pro muzeum sbírající všechny možné i nemožné militarie (i to je v Polsku poměrně rozšířený jev), ale prezentuje samozřejmě i informace o baterii jako takové. Poválečné dělostřelecké baterie jsou nejblíž špičce kosy, některé jsou opět muzea, některé volně přístupné. Mimo to je na kose množství menších a jiných betonových objektů, které jsme zdaleka všechny neobešli. Opravdu by to mohlo být takové typické muzeum "období válčících států"...

Pevnost lesní

Pevnost písečná

Pozice pobřežní baterie německé

Řídicí věž německá

Pozice pobřežní baterie polské

Cestou zpět jsme se zastavili i v Gdyni - po návštěvě mořského akvária jsme zjistili, že torpédoborec Błyskawica, který zde kotví jakožto muzeální exponát, nám už zavřel - a tak i sem se bude potřeba ještě vrátit. V Gdyni je beztak ještě další zajímavě vypadající muzeum - muzeum emigrace do USA -, které jsme neměli šanci stihnout...

ORP Błyskawica

Posledním bodem programu v Gdańsku pak byl druhý z nejdůležitějších bodů celého zájezdu - muzeum druhé světové války v Gdańsku. Jeho neuvěřitelně rozsáhlá expozice je druhým příkladem ukázkově povedeného moderního muzea (otevřeno 2017), ve kterém bych klidně strávil už ne půl den, ale den celý. Muzeum je moderní nejen provedením, ale i koncepcí, a je skutečně velkolepým zážitkem. Prohlídku mi přerušil zničehonic poplach a evakuace muzea - nevím, zda šlo o omyl nebo cvičení, ale jedno z toho to bylo, neboť hned po úspěšném provedení evakuace nás začali pouštět zpátky dovnitř. Ukázalo se na tom ale aspoň dobře, kolik lidí v muzeu vlastně bylo, neboť kolem budovy se shromáždily stovky návštěvníků; přitom vevnitř jsem rozhodně neměl pocit, že by bylo nějak přeplněno.

Ulice v muzeu

Multimediální prvky

Enigma

Ulice po válce

Świnoujście, Międzyzdroje, Szczecin

Pak následoval přesun po celé délce baltského pobřeží do Międzyzdrojů - malého ospalého lázeňského městečka u hranic s Německem. No, malé úplně nebylo, neboť i zde se budují ubytovací kapacity na tisíce dalších návštěvníků, a ospalé to tam taky tak úplně nebylo, neboť se ukázalo, že i okolo něj je velké množství vojenských památek. Jedinou jistotou tedy zůstává, že je u hranic s Německem (což má vliv na ceny služeb).

Balt - tak trochu jiné moře. Bukové lesy rovnou přecházející v pláž a vlny moře - moře, kterého téměř není slané!

První den jsme strávili u a ve Svinoústí - přístavu a města, nacházejícího se u strategicky důležitého vjezdu do Štětínské zátoky. Proto nepřekvapí, že i ono je doslova obsypáno forty, pevnostmi a bateriemi. Na východním břehu Sviny je to především rozlehlý fort Gerhard, který se nachází kousek od ve své době nejvyššího majáku (rovněž přístupný) a nového terminálu pro příjem kapalného plynu.

Fort Gerhard

Provádí zde průvodce v pruské uniformě, který si opravdu užívá snahu udělat z účastníků školních výletů aspoň trochu vojáky a naučit je pár základních povelů. Projít si ho ovšem lze i bez průvodce; expozice je opět poněkud smíšená, ale nejvíc mě překvapilo, že když jsme odcházeli, objevil jsem nenápadně u plotu, pod stromem a za budkou z pokladnou stojící - německý tank z první světové války! Ten jsem teda naživo ještě nikdy neviděl - ani v muzeích zaměřených na první světovou...

Nenápadný exponát

Poblíž jsou pak volně ložené betonové zbytky pobřežní dělostřelecké baterie a hlavně areál, nazývaný poněkud nadneseně podzemní město - tedy muzeum tvořené dělostřeleckými sruby německé armády vybudovanými na obranu pobřeží ve 30. letech, které byly po válce polskou armádou propojeny podzemními chodbami aby vytvořily kryt a spojařskou stanici pro velitelství baltské flotily, která sloužila také jako záložní kryt velitele polského frontu v případné třetí světové válce. Expozice přibližuje obě období - jeden srub je rekonstruován do podoby jak ho využívala německá armáda, jiný do podoby polského velitelského krytu. Naše skupina sama o sobě byla nejlepší ukázkou toho, jak je náš svět jiný od toho, který se tam připomíná - tvořili ji dva Češi (my), dvě Němky (přijely na kolech), dva Poláci a dva Američané (kteří si odskočili z pracovního pobytu v přístavu). Náš skvělý průvodce dal dohromady (s citelnými obtížemi) polsko-anglickojazyčný výklad, ale to hlavní dokázal předat pouze v polštině - jednu účastnici svým protiválečným apelem dokonce rozbrečel.

Podzemní miasto

Na druhém břehu Sviny - kam se musí pendlujícím trajektem, neboť zdejší vody už jsou formálně mořem a plují zde tak obrovské lodi, že žádný most by nebyl dost vysoký - se pak nacházejí další dva forty: fort Anioła (zbudovaný zvnějšku jako zmenšenina Andělského hradu v Římě), jehož prohlídka je trochu zklamáním (expozice opět sběratelská, nahoře žádný výhled), a západní fort, "bráška" východního fortu Gerharda, který je podobně rozlehlý a i expozičně podobně pojatý (tank tu ovšem nemají).

Fort Zachodni

Další neobvyklá památka se nachází téměř přímo u Międzyzdrojů - testovací prostor V3, v němž německá armáda vyvíjela a zkoušela tuto zbraň, která měla být určena k ostřelování Londýna. Z areálu zbyly jen kusy betonových podstavců, ale doplňuje je malé muzeum s nadšeným průvodcem. Kromě toho se v okolí městečka nachází mnoho dalších pobřežních baterií a bunkrů, které souvisejí s obranou pobřeží Baltského moře - jsou však ve Wolińském národním parku a přístupné jsou jen omezeně. Náhodně potkaný cyklista nám na jednom z nich tvrdil, že ve skutečnosti byla až do 90. let většina baltského pobřeží nepřístupným vojenským prostorem a přístupných bylo asi jen cca 100 km pobřeží v okolí sídel...

Konstrukce pro V3

Stanoviště baterie pobřežní obrany

Další zajímavou destinaci nabízí Štětín - město, které bylo během druhé světové války jako důležité průmyslové centrum Říše a významný přístav bombardováním zničeno téměř úplně a na rozdíl od některých jiných nebylo jeho historické centrum v příliš velkém rozsahu obnoveno - naopak, i některé stavby, které bombardování přečkaly, byly po válce rozebrány a cihly použity na znovupostavení Varšavy (20 % cihel, ze kterých byla postavena nová Varšava, pocházelo ve skutečnosti ze Štětína!).

Štětín

Pod nádražím je ale dnes přístupný německý protiletecký kryt pro 5 000 obyvatel, který během několika desítek náletů na město a přístav zachránil mnoho životů (a nikdy nebyl poškozen). Prohlídka je možná každý den v poledne - o víkendu (se kterým jsme se tam bohužel nepotkali) se pak konají navíc i prohlídky druhé části, která byla po válce přestavěna na kryt protiatomový a jako takový sloužila až do 90. let. (Uvnitř se však nesmí fotit.)

Poznań, Wrocław

Na závěr jsme navštívili dvě slavná historická města, která jsou si poněkud podobná: Poznaň i Vratislav jsou velká města, která mají krásná historická centra, náměstí rekonstruovaná do renesanční podoby s radnicí uprostřed a ostrov na řece, na kterém sídlo původně vzniklo (navíc v obou městech nesoucí stejný název - Tumský ostrov).

Poznań

V Poznani je navíc jakési moderní interaktivní centrum interpretace dějin "Centrum Poznani", které se tedy obsahově úplně nepodařilo. Poznań byla ovšem v 19. století mohutně opevněná, což se dodnes na jejím půdorysu projevuje jasně viditelnými parky v typicky bastionovém tvaru. Největším z nich je ovšem Park Cytadela, který tvoří bývalý obrovský fort Winiary. Jelikož město jako celek bylo na konci války Němci tvrdě bráněno, a právě fort Winiary byl jádrem a posledním útočištěm německých vojáků, byl v bojích roce 1945 prakticky zničen. Dnes z něj tedy zůstaly spíše zemní práce a jen nepatrné zbytky původních staveb a celá oblast slouží jako velká rekreační zóna; kromě několika památníků je v ní však také několik vojenských hřbitovů a dvě vojenská muzea.

Ubohé zbytky kdysi mocného fortu...

Ve Wrocławi je pak k vidění muzeum 1000 let města Wrocławi, které sice není TAK moderní, ale o to povedenější - pokrývá skutečně dějiny města zhruba od roku 1000 až do roku 2000 a především sekce věnovaná 20. století je působivá.

Wrocław

Sekce věnovaná období komunismu

Odtud nás čekala už jen cesta domů - teoreticky necelé čtyři hodiny po dálnici, prakticky v pátečním provozu pět a půl mimo dálnici ;-)