Łódż (4.-7.7.2024)

Do Lodže jsme vyrazili ve skutečnosti na několikadenní rodinnou dovolenou na základě toho, jak se nám tam loni při krátkém přespání cestou do Gdańsku líbilo; už tehdy jsme si řekli, že tam musíme někdy pobýt déle. Ale když už jsem byl v těchto končinách, tak jsem samozřejmě nemohl vynechat místa spojená s historií ;-)

Hned při příjezdu jsem udělal zastávku na vojenském hřbitově Stara Gadka pod městem. Nachází se na návrší (opravdu velmi mírném - nezapomínejme, že jsme v polské placce), na kterém se odehrála jedna z nejprudších srážek německých jednotek, které obkličovaly Lodž a při tom se samy málem dostaly do obklíčení, s ruskými oddíly, které obklíčení zabránily. Podle popisků i mapek se skutečně nachází přímo na místě největšího německého postupu, tedy na místě kde byl zastaven, a je zde pohřbeno původně 2000 vojáků obou stran (německé i ruské armády), posléze však ještě doplněných přenesením hrobů z dalších míst v okolí - takže reálný počet dnes nikdo nezná. Hřbitov byl navíc teď v červenci zarostlý vysokou travou a křovinami, takže jsem z něj neviděl nic než centrální památník a stély s názvy jednotek obou armád, které se bojů zde účastnily; obrysy hrobů a jednotlivé náhrobky (mimo jiné německých vojáků z września 1939, kteří zde jsou také pohřbeni), které se kdesi na poměrně velké ploše hřbitova také nacházejí, jsem se ani hledat nepokoušel. Původně tu také stály dvě kaple, z nichž se nezachovalo nic než snad nějaké základy... Celkově je dnešní stav tohoto největšího vojenského hřbitova v oblasti bitvy u Lodže smutný - i když i ten je výsledkem nemalého úsilí dobrovolníků, kteří se o jeho údržbu starají a bez nichž by byl zapomenutý úplně.

Centrální památník na vojenském hřbitově Stara Gadka

Hned po příjezdu do ubytování jsme zjistili, že bydlíme kousek od zajímavé stavby - kostela sv. Jiřího, jež byl původně postaven jako (pravoslavný) posádkový kostel 37. jekatěrinburgského pěšího pluku ruské armády (pod názvem sv. Alexe) spojený v jednu budovu(!) s jeho jízdárnou (pro koně) - proto má dosti neobvyklý tvar. Dodnes je to posádkový kostel, nyní samozřejmě polské armády (a katolický). Mimochodem ruský 37. pěší pluk je zrovna ten, který bojoval proti našemu olomouckému 13. zeměbraneckému pěšímu pluku na Styru 20.7.1916 během Brusilovovy ofenzivy, a my jsme v Lodži náhodou bydleli prakticky tam, kde měl pluk od konce 19. století do roku 1914 svá kasárna.

Posádkový kostel a jízdárna v jednom

Už při minulé návštěvě na mě zapůsobilo, jak má město - které fakticky "z nuly na 600 000 obyvatel" vzniklo během padesáti let před první světovou válkou - dodnes jasně patrný architektonický duch této doby a oblasti (tedy více do ruského stylu než jsme zvyklí z oblastí rakousko-uherských). Nedocenil jsem ale úplně skutečnost, kterou jsem si tentokrát uvědomil až při návštěvě muzea města druhý den odpoledne - dnešní počet obyvatel města je (po mnoha peripetiích) zhruba stejný (v absolutních číslech), jako byl před první světovou válkou, resp. během bitvy o Lodž v roce 1914. Takových velkých měst, která mají dneska stejný počet obyvatel jako v roce 1914, člověk moc navštívit nemůže...

Hlavní náměstí Nového města - Plac Wolności (uprostřed na památníku Tadeusz Kościuszko, pod ním pak na čtyřech jednotlivých výjevech Tadeusz Kościuszko, Tadeusz Kościuszko, Tadeusz Kościuszko a Tadeusz Kościuszko)

A to přitom ve druhé polovině 20. století město značně zvětšilo přistavěním snad desíti sídlišť po jeho celém obvodu; hustota zalidnění uvnitř historického města samotného musela tedy klesnout, což je logické i vzhledem k počtu zbořených a nebo nyní neobyvatelných domů, které se zde nacházejí (resp. po nichž zde zejí proluky). Mohutné budování a přebudovávání města však z roku na rok mění staré ulice s polorozpadlými domy na nové moderní ulice s krásnými budovami (které přitom zpravidla zachovávají původní styl, aspoň navenek) - což je případ i ulice, ve které jsme bydleli, ve které rekonstrukce skončila teprve krátce před naším příjezdem, jejíž další části na ni ale teprve čekají. Chvíli nám tak trvalo, než jsme pochopili, že například tramvaje, které měly naši oblast obsluhovat a jejichž služeb jsme chtěli využívat a které mají už připravené moderní zastávky se svítícími elektronickými tabulemi, zjevně vyjedou na koleje tipuju až tak v roce 2027, neboť nyní nemají kam pokračovat..

Všudypřítomná výstavba - zde tunelu, který pod centrem města propojí obě lodžská nádraží kolejemi pro plánovanou rychlodráhu z Varšavy do Wroclavi, Poznaně a kdo ví kam všude dál

Jedno z těch nádraží - Łódż Fabryczna

Dříve palác majitele jedné z hlavních textilních továren, dnes muzeum města 

Takhle vypadala továrna původně

Dnes je část továrny zrekonstruovaná do moderního nákupního centra (taková větší Vaňkovka;-), část se teprve opravuje

Takhle vypadá hlavní třída města - Piotrkowská ulice dneska...

... a takhle po ní mašírovala německá armáda v roce 1914

Cestou do ZOO (která je mimochodem krásná a vybavená obrovským tropickým pavilonem, kde jsme zhlédli například koupání slonů) jsme (stejně jako loni) procházeli kolem velkého pomníku revoluce roku 1905 - to je další z nezvyklých monumentů, které v našich končinách logicky nenajdeme a který nám připomenul, že jsme v tehdejším Rusku.

Mural, připomínající "žiješ ve místě revoluce 1905" jsem viděl pouze v muzeu a nevím, zda a kde se ve města stále nachází (nedivil bych se, kdyby budova dnes už nestála nebo byla zcela přestavěna)

Na příště nám zbývá ještě podívat se na pomník rudoarmějcům v jednom z dalších parků kolem města, který je zajímavý především tím, že jeho původní verze byla - jak jsem se dozvěděl v muzeu - hned po dostavění v roce 1946 vyhozena do vzduchu(!) polským protikomunistickým odbojem. Také některé z muzejí textilního průmyslu a miniskanzen s několika domy původní vsi, na jejímž místě průmyslové velkoměsto vzniklo, jistě stojí za návštěvu... Takže se sem musíme ještě aspoň jednou vrátit ;-)