Gdańsk II (11.-19.8.2023)

Když jsme byli v Gdańsku poprvé, odjížděli jsme s tím, že se sem musíme ještě vrátit, protože je tu krásně a navíc nám zůstalo pár restů ;-) Nakonec návrat proběhl ve formě rodinné dovolené, takže z restů jsme toho moc nesmazali, ale zato jsme vytvořili nové!

Za první rest se dá považovat návštěva Łódże, což bylo jediné velké město, které nám při naší cestě po severu a západě Polska nepasovalo do itineráře. Nyní nám tam naopak zapadlo úplně ideálně, neboť jsme si s dvouletým batoletem netroufli na 7,5hodinovou cestu na jeden zátah a rozdělit ji právě v Lodži se přímo nabízelo. Na prohlídku města jsme sice neměli víc než slabé dvě hodinky večer, ale ubytovali jsme se prakticky v centru, a tak jsme snadno prošli (aspoň z části) jeho hlavní tepnu - ulici Piotrkovskou, která při absenci hlavního náměstí plní roli jeho těžiště. Jinak jsme z města moc neprošli, ale nemalou část jsme viděli z auta, neboť jsme jeho centrum (včetně zpáteční cesty, kdy jsme se zde zastavovali pro změnu v ZOO) objeli téměř ze všech stran.

Když jsem si o tom večer četl, fascinovalo mě, jak se město rozrostlo, vlastně vzniklo, z vesnice o 400 obyvatelích (rok 1800) na město o 100 000 obyvatelů (rok 1872) a pak během ani ne dvou generací prudce na velkoměsto o 600 000(!) lidech (rok 1915). Třetinu obyvatel tvořili Židé, po nichž zde zůstal největší židovský hřbitov v Polsku (a podle některých v Evropě). Na ten jsme se chtěli jít podívat druhý den ráno před odjezdem; bohužel je ale zcela nepřístupný (ani přes plot) - a to jsme ho ve snaze najít kudy se dá dostat dovnitř poctivě objeli kolem dokola... Aspoň jsme se názorně a na vlastní oči přesvědčili o jeho velikosti.

Dům hned naproti našeho (a náš asi vypadal před rekonstrukcí stejně) - typická architektura ruského města přelomu 19. a 20. století, které je Lodž dodnes plná, postupně ji však mohutným programem revitalizace nahrazuje moderními stavbami a nebo rekonstruuje do moderní, ale opticky stále příbuzné podoby

Cesta z Lodže do Gdańsku, která měla trvat cca tři hodiny, nám pak zabrala přes pět - protože se ukázalo, že k Baltu na prodloužený víkend (15.8. je zde svátek) vyrazilo půl Polska. Zdá se, že všichni mířili do Sopot, a tak jsme aspoň na posledním úseku cesty do Gdańsku už jeli normálně - ale před tím to byla kalamita. Poláci sice v poslední době postavili obdivuhodné množství kilometrů dálnic, ale na sever by potřebovali ještě aspoň jednu (k té jediné co mají), a taky aby je někdo naučil se na ní chovat.

V samotném Gdańsku jsme se nejdříve znovu prošli centrem, a vytvořili jeden nový rest: návštěvu obchodní lodi Sołdek kotvící přímo ve městě, kterou jsme minule bůhvíproč minuli. Později jsem znovu navštívil monumentální expozici muzea druhé světové války, kterou jsem si prošel víceméně komplementárně k návštěv první - tehdy jsem podrobně prošel sály na začátku a jen zběžně ty na konci, nyní jsem jen proletěl ty první a podrobněji se zaměřily na ty ke konci. Příště už tedy do tohoto muzea znovu jít neplánuju (to až přespříště;-), a namísto toho navštívím Centrum Solidarnośći, které jsem jen průzkumně proběhl - je to velkoryse pojatá působivá budova s vyhlídkovou terasou nahoře (volně přístupnou), která nabízí jak stálou expozici, tak dočasné výstavy, takže to taky bude na půl dne...

Centrum Solidarnośći na místě (pokud to správně chápu) původního vstupu do areálu loděnic, který se postupně zmenšuje a mění se v rezidenční čtvrti (ačkoliv loděnice nadále fungují)...

... a jeho velkorysý interiér.

Pří návštěvě v Gdyni jsem pak "smazal" prohlídku ORP Błyskawica, který mi minule zavřel před nosem. Jakožto suchozemskou krysu mě fascinovala jak strojovna a další technické zázemí lodi, které si lze projít (a je působivé i když člověk vůbec nechápe, k čemu všechny ty trubky jsou, jako já), tak výčet všech akcí, kterých se tato jediná loď během druhé světové války zvládla zúčastnit. Jo, námořnictvo, to je zase jiný svět. O mé neznalosti svědčí fakt, že jsem ani během prohlídky lodi nedokázal vůbec odhadnout, kolik mužů asi tak může tvořit posádku takového torpédoborce. Naštěstí to tam je napsáno (okolo 200) - jen by mě zajímalo, zda těch stejných 200 chlapů sloužilo na lodi celou dobu války, nebo jak moc se střídali...

Pokud o selfie s torpédoborcem

Palandy

Stylově vyvedená dobová kronika aktivity Błyskawice během druhé světové války...

A muzeum emigrace opět zůstává na příště (stejně jako písečné duny v Łębě a Viselská kosa na druhé straně...). Objevil jsem ale v centru Gdynie antikvariát se slušným výběrem knih o historii a hned na rohu u mola ochutnávkovou pivnici, kde jsem zakoupil jediné dobré pivo celé této návštěvy Polska (ač jsem se snažil i před tím!), nepočítám-li to jedno točené hned na začátku v Łódżi, kde to byla také ochutnávková pivnice.

A to bylo pro tentokrát z historických zajímavostí vše - zbytek pobytu se odehrával hlavně na pláži u moře, v domnívám se netypických (ne)baltských vedrech;-)