8. prosince 2008

Slavkovské bojiště I,II,III

6.12.2008 se uskutečnil již třetí ročník tradiční procházky po slavkovském bojišti, kterou konáme pravidelně se Slávkem vždy ten druhý ze dvou víkendů které jsou kolem výročí bitvy, neboť onen první Slávek střílí po žabožroutech v rakouské uniformě pod Santonem.

Na úvod jen telegraficky průběh prvních dvou výprav - první ročník jsme se trochu pomotali v Sokolnicích a Telnicích a především jsme vědecky vyzkoumali nepravdivost pověstí o tom, že na zdi bažantnice u Kobylis jsou kříže označující pozice francouzských děl - zjistili jsme že kříže tam sice jsou, ale děla tam určitě nebyla, neboť by to bylo zcela nesmyslné postavení. Pak jsme se posunuli někam k Ponětovicícm, projeli jsme se přes Prace (na cestě jsme našli místo kde se nechali Francouzi přepdanout schovanými ruskými vojáky) a tuším vylezli na Pratecké návrší ve stopách VanDamma.

Druhý ročník byl silně turistických, neboť jsme auto zanechali u Starých Vinohradů, šli k novému pomníku na místě, kde se nesetkali tři císařové, a pak přes Pratecké návrší, lesíkem a gajblem na jehož okraji se bránili Francouzi protiútoku Jerčíkovy brigády, sešli dolů do Kobylnic a Ponětovic, a pak ve stopách Saint Hillaryho divize a v hlubokém bahně se vydrápali zpátky na Staré Vinohrady (přičemž jsme vědecky dokázali, že postup této divize mohl jen těžko trvat méně než půl hodiny). Po pěším obejítí celého středu bojiště jsme pak znaveni odjeli do Brna, a ani tentokrát se nestačili stavit na Žuráni, neboť se podobně jako rok před tím už pomalu začínalo stmívat.

Letošní rok se nám podařilo splnit polovinu našeho cíle - a to je absolvovat jednou prohlídku bojiště za stejných klimatických podmínek jako panovaly 2.prosince 1805. Nebyl sice lehký sněhový poprašek a teploty kolem nuly (bylo tepleji), zato mlha byla zpočátku snad až příliš hustá. Při výjezdu na Pratecký kopec se mlha náhle rozestoupila, nicméně v nižších pozicích (včetně hřebenu mezi muzeem a Starými Vinohrady) se držela ještě nejmíň hodinu. Zanořili jsme se tak do neprostupné mlhy a za zvuků střelby od myslivců, které evidenentně neodradila ani téměř nulová viditelnost od toho, aby zde konali jako každý rok hon na zajíce, ozývající se hned tu hned onde, se vydali směrem k pomníku místa kde se nesetkali tři císaři. V zásadě jsme ho trefili, i když jsme v mlze šli poněkud šejdrem. Zhruba v době, kdy jsme k němu došli, se mlha už rozpustila, nicméně v údolí se válela stále. Zaznamenali jsme další vědecký poznatek, a sice že mlha se rozpouští z jedné strany, a to zde konkrétně ze strany od spojenců, takže Francouzi v ní byli skryti až do posledka. Vzniklo (snad, ještě jsem je neviděl:-) také několik efektních fotek.

Následoval návrat k muzeu, tentokrát už i s rozhledem po okolí, a pak jsme se vydali do neprobádaných oblastí bojiště, ke kapli svatého Antonína, kde stála rakouská baterie která svým výstřelem bitvu zahájila, a v poslední fázi bitvy zde měl své velitelské stanoviště Napoleon. Ke kapli se nám sice nepodařilo projít, neboť místní mají z nějakého důvodu tendenci oplocovat své pozemky neprostupnou bariérou plotů a my přišli, pochopitelně, ze špatné strany, ale na kopci jsme byli a výhled na Újezd a dále směrem k (dneš už neexistujícím) rybníkům byl opravdu kvalitní.

Poté jsme objeli Pratecké návrší z odvrácené strany, projeli obcí Zbýšov, jejíž obyvatelé si podle některých cedulí zřejmě myslí, že bitva se odehrála u Zbýšova, a nakonec přes Staré Vinohrady dorazili na Santon. Poprvé se nám tak podařilo navštívit i tuto část bojiště. Po rozhlédnutí a kontrole, zda všechny cedule na bojišti ukazují mapu k osmé hodině ranní (zjevně ano), jsme přejeli na Žuráň. Poprvé jsme se tak podívali během naší návštěvy na bojiště z obou stran, neboť letos jsme prohlídku (i díky tomu že jsme nechodili tolik po nohách jako minule) stihli dříve a ještě se nazačínalo stmívat.

Cestou do Brna jsme se ještě zastavili v hospodě ve Šlapanicích, neboť Třebíčákům jel vlak stejnak až asi za dvě hodiny. Tato nevýznamná zastávka získala na důležitosti bohužel nešťastným způsobem skutečností, že Josefa kousl malý vzteklý pes jakési místní bezdomovkyně, naštěstí však jen skrz maskáče, které vydržely, takže by neměla hrozit infekce. Až na tuto nepěknou tečku za letošním výletem byla akce vydařená a už se rýsuje nápad na program na příští rok;-)

Žádné komentáře: