29. června 2025

Gorlice (26.-28.6.2025)

Druhá natáčecí expedice letošního filmového projektu nás zavedla ke Gorlicím do Polska. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne, a jako obvykle jsme až po cestě zjistili, že systematicky podceňujeme jak dlouho cesta od nás ke Gorlicím trvá... Takže naše první (a jediná zastávka) po cestě se uskutečnila až kolem 19. hodiny - sjeli jsme z dálnice jižně od Krakova a navštívili fort Skotniki, který jsme kdysi dávno už viděli. Tentokrát nás ale překvapilo, že fort je téměř zrekonstruovaný. A tak zatímco jsme se setkali s kolegou, který v krakovském archivu našel pro rodinu cenné další informace k případu Františka Budína (o němž jsme natáčeli minule), Kathryn se dostalo dokonce anglického výkladu o fortu - a nakonec jsme všichni byli pozváni i dovnitř, abychom si ho (opět s anglickým výkladem) prošli. Sice jsme díky tomu dále zpozdili svůj příjezd do Gorlic, ale rozhodně to stálo za to.

Kathryn před fortem Skotniki


Do Gorlic jsme dorazili až za tmy, ale nevadilo to příliš, neboť tentokrát jsme bydleli přímo ve městě. To jsme si také druhý den důkladně prošli, neboť jsme usoudili, že Gorlice jsou příjemně malé na to, abychom je dokázali obejít (byť ověšeni filmařským vybavením) i pěšky. Prošli jsme tedy město kol dokola - centrum, nádraží, vojenský hřbitov, znovu centrum - podle fotografií z alba dělostřelce Alfreda Schosse, jehož příběh pro dokument zpracováváme. Většinu míst jsme našli, i když často už nejde dnes udělat tentýž pohled, neboť město se přece jen dost rozrostlo. Kostel nikam neutekl a je stále stejný; nádraží sice stojí také na stejném místě, ale dnes už neslouží jako nádraží. Při jeho návštěvě jsme se dozvěděli, že do Gorlic dnes přijíždí 1, slovy jeden vlak za den, a to odpoledne - takže filmovat budovu přímo z kolejiště nám dopoledne připadlo jako relativně bezpečný nápad.

Smí se vlastně filmovat nádraží? No, to gorlické snad ano...


Některá místa jsme nakonec identifikovat nedokázali. S tím nám však odpoledne ochotně pomohl Mirek, se kterým jsme se setkali a nechali si vše vysvětlit. Ještě před tím jsme ovšem navštívili muzeum, kde jsme zažili dvě překvapení - ta ale nebudu prozrazovat, neboť budou (snad) zachycena ve výsledném filmu;-)

Příjemně strávený den v Gorlicích jsme zakončili v oblíbené místní hospůdce u muzea (kterou jsme během odpoledne/večera navštívili celkem třikrát, z toho dvakrát úspěšně a jednou neúspěšně) a po pár polských pivech se vydali zpět na ubytování, obtíženi tolika záběry, že je zdaleka nejsme schopni všechny do výsledného dokumentu použít.

Momentka z filmování


Druhý den jsme pak už jezdili autem - po místech, která nejsou přímo ve městě. Nejdříve jsme ale podle Mirkových rad našli zbývající lokace ve městě samotném - a můžeme konstatovat, že všechno identifikoval naprosto správně. Pak jsme vyrazili do Sękowé, podívat se znovu na tamní velikánský kostel, kde jsou na památku jeho zničení během první světové války zazděny dělostřelecké náboje - ze vzpomínek našeho hrdiny totiž vyplývá, že to byly právě jeho baterie, které na kostel (mimo jiné) střílely. Když už jsme tam byli, tak jsme Kathryn ukázali také původní, starý dřevěný kostel poblíž (který je památkou UNESCO) - i ten má zajímavou válečnou historii, i když nesvázanou s naším aktuálním tématem: v roce 1915 ho rozebrali čeští vojáci, kteří zde měli své pozice, a obnoven byl až v roce 1948. Navíc je toto místo stejně vhodné jako jakékoliv jiné na to, abychom se Kathryn pokusili vysvětlit strukturu rakousko-uherské armády (společné vojsko, Landwehr, honvéd...). Nebylo to poprvé, co si tak pamatuju, a jistě to nebylo ani naposled...

Ještě jsme zkontrolovali "prvoválečný park" v Sękowé (a zjistili že tam od minule už nic nepřibylo), stavili se na oběd Pod Kogutkiem (kde naopak od minule přibyla celá nová budova hotelu), a pak už se přesunuli na sever, k Pustkám. Pohledů na tento kopec máme od Schosse několik; ukázalo se, že ačkoliv vypadají podobně, jsou foceny z několika různých míst v krajině jižně od Lužné, z nichž některá jsme identifikovali. Pak ještě jeden snímek přímo od hřbitova... a měli jsem skoro hotovo. Jelikož nám zbývalo ještě trochu času, zavezli jsme Kathryn na dva další - "slovenské" - hřbitovy poblíž, včetně toho se čtyřmi monumentálními věžemi.

Tohle sice není pro tento dokument, ale nešlo to nenafilmovat taky ;-)

Cestou jsme zahlédli rozhlednu, kterou dosud neznáme - tak jsme se zastavili i na ní. No a nakonec jsme se přesunuli do Grybówa (městečka, ve kterém jsme dosud nikdy nebyli), odkud máme efektní fotku zničeného mostu. Našli jsme přesně to místo, odkud byla focena - a ukázalo se, že most z něj dnes nejde vůbec vidět. Ba co víc, když jsme se k němu nakonec z jiné strany dostali, zjistili jsme, že je zcela přestavěn. A dělat snímek mostu, který vypadá jinak, z místa, které je jinde, nám nepřišlo smysluplné;-)

Tím jsme svou filmařskou úlohu splnili, mohli jsme si tedy dát ještě jedny pierogy v naší oblíbené restauraci na rynku a nad pivem a mapou Rakouska-Uherska dlouze rozebírat historii střední Evropy... Další den nás totiž čekala už jen cesta zpět domů.

Žádné komentáře: