22. srpna 2019

Po stopách jihomoravské pěší divize (3.-5.8. a 10.8.2019)

Společně s kolegy ze Znojma, kteří se dlouhodobě zabývají znojemským IR 99, jsme uspořádali kombinovanou expedici po stopách vojáků jihomoravské 4. pěší divize v Polsku (kolegové pak pokračovali i na Ukrajinu). Pro nás začala sobotním brzkým ranním odjezdem, neboť první lokalitou byla oblast bojů v listopadu 1914 u Lgoty Murowané, která je pro nás nejbližším a tudíž nejsnáze dostupným bojištěm jihomoravských vojáků a mohli jsme si tudíž dovolit na sraz se znojemskou skupinou, který byl v 9 hodin, vyrazit až ráno.

Po úspěšném setkání na určených souřadnicích jsme vytvořili kolonu dvou automobilů s českými SPZkami a postupně objeli hřbitovy v okolí Zawiercie, kde jsou vojáci z jižní Moravy pohřbeni a které my známe již ze svých minulých návštěv. Zároveň jsme se pokusili najít v oblasti bojů 17.-18.11. nějaké vhodné místo, ze kterého by se dala přehlédnout... ovšem marně. Zvlněná a zalesněná krajina je nepřehledná a z mapy vytipované výšiny jsou jen nevýrazné hřbety, ze kterých není vidět nic, natož krajina. Jedině od hřbitova u Kroczyc jsme mohli přehlédnout aspoň část oblasti, ve které se odehrávala druhá fáze bojů... ale vzhledem k tomu, že se jednalo o jedny z nejvýznamnějších bojů IR 81 a vzhledem k relativní dosažitelnosti oblasti je jisté, že se k podrobnějšímu průzkumu bojiště ještě někdy vrátíme na samostatné expedici ;-)

Skála z obrazem - odtud jsme si slibovali výhled do kraje.
Myslím, že i z této fotky je jasné, že tam nebyl...

Následoval přesun na Nidu. Přitom se naše kolona na chvíli rozpojila, neboť naše skupina prokázala své zkušenosti v tomto směru a za jízdy po hlavní silnici zaznamenala vojenský hřbitov schovaný v přilehlém lesíku, který následně musela prozkoumat. Znovu jsme se setkali u vesničky Bosrszowice, kde zaparkování dvou automobilů najednou způsobilo poprask nejen mezi místními psy, ale i mezi místním obyvatelstvem. My jsme však chtěli pouze zhlédnout břeh a tok Nidy v těchto místech, kde vojáci 4. divize trávili část zimy 1914-1915, a pak jsme hned vyrazili dál, do Pińczówa.

Zde jsme - po neúspěšné snaze nalézt možnost stravování, která by splnila náročná kritéria našich znojemských kolegů na zážitkovou gastronomii na dovolené - vyšli na kopec nad hřbitovem, z něhož je krásný výhled na oblast, kde trávili vojáci IR 99 v pozicích část jara 1915 (a také na místa, kde zimní a jarní měsíce 1914/1915 trávil olomoucký LIR 13). Kromě toho, že jeden člen výpravy byl cestou smrdutě napaden agresivní rostlinou neznámého původu, proběhla zastávka mírumilovně a s výhledem jsme byli spokojeni.




Po návštěvě vojenské části hřbitova přilehlé k civilnímu jsme se s Nidou rozloučili a vydali se do třetí zájmové oblasti - k Dąbrawě Tarnowské na jih od Visly. Cestou jsme před Novým Korczynem opět zařadili neplánovanou zastávku, když jsme spatřili monumentální zemní valy a navršený kopec, neklamně prozrazující vojenský hřbitov z první světové války. Ukázalo se, že jsme takto náhodou potkali jeden z největších vojenských hřbitovů v oblasti, na němž je pohřbeno téměř 2000 vojáků.




Pak nás již čekalo překročení Visly... které jsme si původně představovali zcela fádně a nudně. Byli jsme však rychle vyvedeni z omylu - most u Nového Korczyna je teprve ve výstavbě a přeprava přes řeku probíhá pomocí přívozu, který pojme najednou pouze dva automobily.

Přeprava přes Vislu


Po tomto nečekaném zážitku následoval další zajímavý úsek, mnoho a mnoho kilometrů silnice napůl v remontu, kde se protijedoucí vozidla vyhýbala hned na několika semaforech... Zatímco tedy popojíždíme směrem k Otfinówu, je čas konstatovat, jak mohutně se v Polsku nyní buduje silniční infrastruktura. Každým rokem citelně přibývá silnic všech tříd - od dálnic přes rychlostní silnice (těch možná nejvíc) a obchvaty městeček a obcí až po místní komunikace, které dříve bývaly nezpevněné a dobrodružné, a dnes jsou často opatřeny krásným novým asfaltovým povrchem (a stávají se tak nudnými).

Vojenský hřbitov v Otfinówě byl pro naše znojemské kolegy vlastně jediným zástupcem typického vojenského hřbitova západní Haliče, jaký měli možnost poznat. Další dva u Narożniků totiž zase tak typické nejsou. Jeden z nich byl ale tím důvodem, proč jsme tuto oblast do cesty zařadili - jedná se totiž o hromadný hrob více než 130 vojáků IR 99, kteří zde padli 9.5.1915 při ruském protiútoku...

Památník vpravo vzadu, přímo na tehdejším bojišti


Při vyhýbání se s obrovským (na poměry místní polní cesty) kombajnem naše skupinka navázala kontakt s dvěma místními, jejichž stavení téměř přímo sousedí s památníkem. Skončilo to navázáním družby a výměnou lokálních pálenek, kterou ukončilo až naše uvědomění, jak dalekou cestu máme ještě před sebou a kolik už je hodin. Nabitý program prvního dne byl tímto tedy u konce a my jsme se vydali na daleký ještě, ale už poslední přesun - do Sandoměře.




Večer jsme ještě zvládli posezení na velmi živém náměstí historického městečka, které si znojemská skupinka ráno šla ještě jednou prohlédnout za světla (my jsme mezitím zůstali u prohlídky megazahrady patřící k penzionu, v němž jsme byli ubytováni).

Ogroda naší vily v ogrodě


Dále nás čekaly návštěvy hřbitovů u Józefova nad Vislou a mezi Kraśnikem a Lublinem, které my již ze svých předchozích expedic dobře známe. Na posledním z nich jsme se rozdělili, neboť naše skupinka zaměřená na IR 81 chtěla věnovat více pozornosti bojišti u Starého Zamośće, kdežto znojemská skupinka stopující IR 99 měla v plánu ještě nějaké mezizastávky. Manévr vyšel dokonale. My jsme si po místních cestách podrobně projeli oblast jižně od Starého Zamośće, kde prodělal IR 81 30.8.1914 svůj první velký střet války, a která je relativně přehlédnutelná. Pak jsme vyrazili do Wólky Złojecké, kde by měli být pohřbeni (mimo jiné?) vojáci 4. divize padlí v bitvě u Starého Zamośće - a právě v místech, kde jsme se chystali zastavit a vyrazit poli ke hřbitovu, jsme se setkali se znojemskou skupinou.

Ještě že jsme díky pánovi, který ho loni objevil při svém pátrání po místě pohřbení svého předka, disponovali souřadnicemi hřbitova - bez nich bychom totiž malý nenápadný křížek zarostlý v trávě na okraji pole nejspíše vůbec nenašli. Podle místních je zde přitom pohřbeno 1000 rakouských vojáků, které měli pobít kozáci v místní vojenské nemocnici - což je zcela jistě fáma. Její pravdivé jádro může být snad v tom, že na tomto místě se skutečně nacházelo obvaziště 4. pěší divize za bojů u Starého Zamośće 30.8.1914 - a dost možná se zde vojenská nemocnice mohla nacházet i za bojů v roce 1915, které v oblasti zuřily ještě delší dobu než na začátku války. Počet ani příslušnost pohřbených vojáků tak nejsme schopni určit - osobně si ale myslím, že vojenský hřbitov je ve skutečnosti mnohem větší, než ten kousek louky na okraji pole...

Křížek není příliš nápadný.


Tím jsme krátce před soumrakem zakončili i druhý den expedice a vyrazili se ubytovat do nedalekého Zamośće. Při vjezdu do města nás zarazilo, jaké kolony aut a davy lidí se zde pohybují - a brzy jsme zjistili, že důvodem je koncert polských popových hvězd, který se právě dnes koná na hlavním náměstí. Večerní procházka přeplněným městem i posezení v přeplněných restauracích tak nabídlo nevšedně živý obrázek města, které jsme loni (navíc mimo sezonu) poznali jako velmi ospalé.

Pozůstatky koncertu na náměstí


Město - a hlavně pevnost - samotné jsme si pořádně prohlédli až v pondělí ráno. Zjistili jsme, že muzeum pevnosti je (celkem očekávatelně) zavřené, ale nevypadalo vůbec marně a někdy určitě stojí za návštěvu. Bastionové opevnění, z velké části zachované, je ovšem impozantní.




Se znojemskou skupinkou jsme se během procházky městem (několikrát) rozloučili, neboť ta vyrážela směrem k ukrajinské hranici, a sami vyrazili... vlastně tímtéž směrem. Asi v polovině cesty jsme však zbaběle uhnuli směrem na jih, neboť jsme ve skutečnosti nyní jeli po stopách IR 81 v první polovině září 1914 - tedy víceméně po stopách ústupu 4. pěší divize od Zamośće. Několik zastávek na místech ústupových bojů přineslo několik hezkých fotek krajiny, zastávka u malého vojenského hřbitova u Belžce přinesla zjištění, že vypadá stále úplně stejně jako při naší poslední návštěvě, a to včetně nedostavěného domu hned vedle něj :-)




Pak jsme se posunuli na San - zde jsme navštívili dva úseky, kde byl IR 81 nasazen v říjnu 1914 v obranných liniích bezprostředně na břehu řeky, přičemž přímo na jednom z nich jsme konečně objevili vojenský hřbitov, který se nám při jedné naší dávné předchozí návštěvě nepodařilo nalézt (a nyní se mi pro změnu nepodařilo nalézt, která návštěva to vlastně byla - ale určitě jsme tam jednou už byli!). Pravděpodobně na něm ale budou pohřbeni spíše vojáci z bojů v roce 1915 než z těch říjnových.



San

Jelikož už se zase blížil večer, vyrazili jsme od Leżajsku nejkratší cestou do Přemyšlu, kde jsme byli ubytováni. Tím jsme zahájili druhou část expedice - s názvem Biesczady - kterou popíšu samostatně v následujícím příspěvku. K jihomoravské 4. pěší divizi jsme se však ještě vrátili na konci týdne, vlastně již cestou domů. To jsme se totiž vydali do Rzeszówa (jehož historické centrum jsme krátce navštívili), nedaleko něhož se nachází další místo bojů IR 81 z října 1914 - Medynia Głogowska. Terén zde mě svou nepřehledností a zalesněností (která mi přijde být v rozporu s mapou) poněkud zklamal, nicméně nějakou představu o jeho charakteru (která poněkud neodpovídala mým představám původním, teoretickým) jsem si přece jen udělal.

Pak jsme se přesunuli k Tarnówu a zde objeli ještě čtyři vojenské hřbitovy v oblasti jižně od města, na nichž jsou pochováni vojáci IR 81 padlí v bojích na konci roku 1914. Tyto vánoční boje nemám dosud zmapovány, a tak tuto návštěvu považuji jen za úvodní seznámení se s oblastí, kterou bude následovat jistě někdy podrobnější průzkum. Boje to totiž byly pro pluk významné, oblast je také relativně dostupná (cca 4 hodiny cesty) a krajina je zde malebná - karpatské podhůří se holt nezapře;-)




Po přespání v Tarnówě jsme už vyrazili ráno přímo domů.

Žádné komentáře: