Na letošní bojovou ukázku na východním Slovensku jsme podnikli přímo nájezd. Jeden automobil sloužil zároveň jako doprava dvou uniformovaných účastníků akce a absolvoval minimalistickou trasu Morava - Hostovice (pátek) a zpět (neděle). Druhý automobil - vlastně kolona dvou vozů - vyrazil na lov kešek spojených s vojenskou historií a ve čtvrtek se pohyboval v okolí Gorlic, v pátek na Ukrajině... jeho osud po sobotní ukázce zůstává zahalen mlhou. Autor těchto řádků se nacházel ve třetím voze, proto je schopen kvalifikovaně popsat pouze jeho program. Ten byl naopak maximalistický a začal již ve středu kolem poledne v Tarnówě.
Uvědomil jsem si totiž, že ačkoliv jsme toto město už navštívili mnohokrát, z nějakého důvodu jsme nikdy nezhlédli vojenské hřbitovy nacházející se přímo v něm. A to je jich tam dohromady pět! Tentokrát jsme to tedy napravili. První zastávkou byl hřbitov č. 203, který je zajímavý především tím, že neexistuje. To ovšem nebránilo přičinlivému úředníkovi, aby v rámci nějakého grantového projektu neumístil na cestě u civilního hřbitova dvě směrovky s nápisem "Cmentarz wojenny nr. 203", které v nás vzbudily neoprávněné naděje. Výzkum na místě vedený dotazníkovou formou však potvrdil, že o vojenském hřbitovu z první světové války nacházejícím se na civilním hřbitově ani místní nic nevědí; až dodatečně jsme dohledali, že se zde skutečně nacházel, ale již dávno je zaniklý, neboť byl překryt novějšími civilními hroby.
Vydali jsme se tedy na druhý hřbitov v pořadí (č. 201), což je ve skutečnosti starý židovský hřbitov, na němž bylo pochováno několik desítek vojáků zemřelých v tarnówské nemocnici. I k němu nás nasměrovaly orientační šipky, ačkoliv mi zůstalo záhadou, proč vedou k opačnému rohu rozsáhlého židovského hřbitova obehnaného vysokou zdí, než kde se nachází vstup... Celé toto místo je v každém případě nesmírně působivé, na vojenské hroby upozorňují i informační tabule přímo na ploše hřbitova.
Židovský hřbitov v Tarnówě
Třetí zastávkou byl park, ve který se změnil vojenský hřbitov č. 202. V posledních letech byl na něm nicméně obnoven centrální památník a v nedávné době byly ochotnickým způsobem obnoveny dva konkrétní hroby vojáků - jeden z nich potomky pohřbeného vojáka za západního Slovenska, kteří na desku záslužně umístili i informaci o tom, kolik je na hřbitově vlastně dohromady pohřbeno vojáků, kterou se návštěvník jinde nedozví.
Hřbitov - park
V nejlepším stavu je pak vojenský hřbitov č. 200, na němž jsou zachovány náhrobky i se jmény a který vypadá stručně řečeno tak, jak jsme ze západní Haliče zvyklí. Pro úplnost dodám, že posledním vojenským hřbitovem v Tarnówě, označovaným jako 202a, jsou hroby polských legionistů na městském hřbitově v centru města.
Ubytování jsme si vyhlédli v hotelu přímo na rynku a ačkoliv z mnoha předchozích zkušeností vím, že s parkováním v centru je problém, zkusili jsme si zahrát na naivní turisty a nechat se navigací dovést uzoučkými uličkami centra až k jeho adrese. Překvapivě jsme těsně před zákazem vjezdu na rynek našli volné místo a mohli si tak pohodlně vyložit věci. Pak nás ovšem zmerčil procházející policista a začal se tvářit nesouhlasně. Všiml si, že jsme cizinci, a začal s námi komunikovat gesty; Zavedl nás k ceduli kousek před naším parkovacím místem, aby zjistil, že na ní žádný zákaz není. Zřejmě aby nesnížil vážnost polských silových složek v očích Evropy, promptně nám vysvětlil, že na místě, kde jsme zaparkovali, zavazíme případným automobilům odbočujícím do přilehlé uličky se zákazem vjezdu. V uznání jeho pohotovosti jsme přistoupili na jeho argumentaci a dohodli se, že pouze vyložíme věci a odjedeme.
To jsme beztak měli v plánu, protože nás čekal ještě výlet k Rzepienniku Marciszewskému, kde jsem chtěl ověřit, jak vypadá plocha hřbitova na podzim radikálně vyčištěná. Vypadá stále velmi dobře (oproti stavu před vyčištěním); nejnovější zprávy hovoří o tom, že se našla v regionu další skupina lidí o osud hřbitova se zajímající a že se jim snad podařilo získat plány jeho původního stavu. Během letošního roku by se měly spojit síly všech, kteří tímto směrem uvažují, a ak bude následovat další jednání s gminou Gromnik.
Večer jsme si pak už jen prošli nejužší centrum Tarnówa a já jsem ochutnal pár polských piv, kterážto troufalost mi naštěstí prošla bez následků. Ráno jsme pak zjistili, že když jsme loni při naší poslední návštěvě těchto míst odmítli snídani, byla to veliká, veliká chyba. Najedli jsme se z ní totiž na celý následující den.
Ten jsme strávili na pomalém přesunu po trase Tarnów - Brzostek - Jasło - Biecz - Gorlice - Ropica Ruska - Małastów - Gładyszów - Konieczna - Becherov - Bardejov se zastávkami na vojenských hřbitovech. Většinu z nich již známe z našich minulých návštěv - s výjimkou hřbitova v Jasłe, který jsme rovněž dosud nenavštívili. Jeho atmosféru v současné době doplňuje obrovské množství havranů, kteří zde hnízdí a neustále nad ním přelétají a krákají.
Z ostatních míst máme několik dobrých zpráv: hřbitov č. 77 (Ropica Ruska), který jsme před 5 lety společně s polskými kolegy vyprošťovali z obklíčení divočinou je pečlivě udržovaný (poslední zprávy hovoří o tom, že se o něj stará jedna místní škola); hřbitov č. 55 (Gładyszów) je konečně úplně vyčištěný (včetně pokácení vzrostlého stromu, který zabíral jeho značnou část) a vypadá po dlouhé době velmi dobře; rekonstrukce hřbitova č. 46 (Koniczna) je téměř u konce, zvonice je hotová, oplocení je hotové, jsou osazeny všechny kříže se jmény... hřbitov působí takto úplně jinak, než jsme byli zvyklí.
Gładyszów
Konieczna
V Gorlicích jsme se potkali s vozem č. 2 (resp. 2,5) a část programu jsme absolvovali společně; rozdělili jsme se až navečer, kdy jsme se my zamířili ubytovat do Bardejova, kdežto kolegové se vydali ještě na přesun do Hostovic, aby to měli následující den blíže na ukrajinskou hranici. My jsme v Bardejově objevili příjemnou restauraci na večeři, seznámili se s místním systémem placeného parkování a krátce si prohlédli centrum města. Ráno jsme si na hlavním náměstí naservírovali vlastní variantu opulentní snídaně a pak jsme vyrazili do Bardejovských kúpelí, abychom zhlédli skanzen dávající nahlédnout do způsobu bydlení rusínského a východoslovenského obyvatelstva.
Do skanzenu byly přeneseny i dva původní dřevěné kostelíky
Po krátké zastávce na vojenském hřbitově ve Stebníku jsme vyrazili i my dále na východ. Jelikož jsem se rozpomenul na existenci zkratky do Veľkropu, zajeli jsme si přes kopec do této vsi, kde už jsme pěkně dlouho nebyli, abychom si prohlédli zdejší největší vojenský hřbitov z první světové války na východní frontě. Od mé poslední návštěvy jeho rekonstrukce značně pokročila (i když je vidět, že stále je tu ještě hromada práce...), hlavně ale přibyla naučná stezka, po níž lze na hřbitov dojít pohodlnou vzorně udržovanou lesní pěšinou. Bohužel na samém jejím začátku chybí ukazatel směru, takže jsme namísto do lesa zamířili po vyježděné cestě na louku opodál a pak se na hřbitov propracovávali až zbytečně dobrodružným způsobem. Malebnost zdejší krajiny jsme si však i tak užili.
Na lukách nad Veľkropem
Odtud už jsme zamířili rovnou do Hostovic. Vyšlo nám to tak akorát, abychom stihli odchod průvodu účastníků rekonstrukce a místních obyvatel na vojenský hřbitov, kde proběhl pietní akt. Po jeho prohlídce jsme chvíli poseděli před místní krčmou, abychom nasáli atmosféru podujatí, a pak se zodpovědně vydali do Humenného, abychom v klidu přespali.
Vojenský hřbitov v Hostovicích je nově zrekonstruovaný
Sobotní rekonstrukce bojů se letos vydařila náramně - počasí přálo, diváci se dostavili v hojném počtu, atmosféra akce odehrávající se v nádherné scenérii karpatské krajiny na hranici Národního parku Poloniny byla podmanivá. Účast naší skupiny byla úspěšná, naši kuchaři - ano, nebojme se použít ten termín: ovládli soutěž ve vaření vojenských jídel a navíc nakrmili všechny organizátory a další personál akce; přednáška o bojích v Karpatech si našla své posluchače; improvizovaný komentář bojové ukázky snad rovněž neurazil; i naše knihy si našly své nové čtenáře. Na bojišti, z něhož postupně odpochodovali diváci, účastníci akce i organizátoři jsme nakonec zůstali až do tmy společně s jistou grupou z Polski.
Polní kuchyně...
... v plném zápřahu
Přednáška o českých vojácích v Karpatech
Jídelní a propagační stan
Hrdí vítězové soutěže o nejlepší vojenské jídlo
Komentátor
Areál bojiště
Jelikož původně plánované odhalování zvonice, které mělo následovat v neděli, bylo moudře odloženo na jiný termín, mohli jsme v neděli ráno vyrazit rovnou na cestu domů, tentokrát přímo přes Slovensko. Ta proběhla bez nehod a bez zvláštních příhod.
Žádné komentáře:
Okomentovat