Zařazujeme do vysílání mimořádně příspěvek Jiřího Vrby, pojednávající o stejné akci jako můj poslední text, pouze z jiného úhlu pohledu.
Z důvodu již avizované mnohočetnosti naší expedice bych rád navázal na mého předřečníka a popsal cestu naší skupiny. Pro jednoduchost ji můžeme nazývat "Skupina A". Jelikož nejsem zkušený bloger, budu se při psaní držet osvědčených vzorů (viz Použité vzory na konci textu).
Skupina A vyrazila v pátek 27.5.2016 z Těšánek vozem Nissan X-Trail 2,2 dCi ve složení řidič/kuchař do Brna, kde naložila svůj zbytek - konkrétně uniformovaného účastníka č. 1 a uniformovaného účastníka č. 2. Z Brna jsme vyrazili cca v 9:45. Počasí jsme měli pěkné. Nebudu rozbíjet zatím svižný spád mého feuilletonu řadou nudných čísel. Místo toho bych prezentoval příslušné synoptické mapy:
Počasí ve střední Evropě ovlivňovala tlaková níže nad Biskajským zálivem, která se postupně během vÍkendu přesunula nad Německo. Dále pak tlaková výše nad severní Skandinávií a tlaková níže nad Baltským mořem, která se postupně přesouvala přes jižní Skandinávii do prostoru západně od Islandu a při tom slábla. Během soboty počasí v České republice ovlivňoval okraj teplé fronty která se přesouvala z Bavorska směrem na sever. A zároveň se nad střední Evropu nasouvala přes Francii spolu s tlakovou níží okluzní fronta. Nic z toho nemělo vliv na počasí na východě Slovenska. Lepší počasí jsme si ani nemohli přát.
Z předešlého je zřejmé, že jsme mohli bez obav vyrazit směr Hostovice. Nota bene, když jsem ve čtvrtek večer natankoval plnou nádrž nafty.
Vyrazili jsme tedy po trase Brno - Uh. Brod - St. Hrozenkov (zastávka v Potravinách) - Drietoma (nákup dálniční známky) - Žilina - Ružomberok - Poprad - Prešov - Soľ - Vranov n.T. - Humenné (Tesco) - Snina - Hostovice.
Cesta proběhla klidně. Nákup elektronické dálniční známky ve srovnání s minulou cestou byl naprosto rutinní záležitostí. Slovenský známkový mechanismus se pravděpodobně za ten cca 1,5 měsíc dostatečně zaběhl - vůle se vymezily, olej se dostal ke všem ozubeným kolečkům na všech benzínkách, mechanici dodavatele systému zkontrolovali všechny mechanismy a dotáhli uvolněné kontramatky a doplnili vypadené závlačky. Transmise zlehka zašustily, odstředivé regulátory otáček bezvadně zafungovaly. A potvrzení o zaplacení dálniční známky vypadlo z nitra Systému v nepostřehnutelně krátké době. Když jsme poprvé projížděli kolem kontrolních kamer Systému usmíval jsem se, jelikož nechci abych měl v databázi slovenské Národní dálniční společnosti škaredou fotku.
Když jsme dorazili do Hostovic, zjistil jsem, že skupina - pro jednoduchost ji nazývejme "Skupina D" je na místě. Od ní jsem se dozvěděl, že skupiny - pro jednoduchost je nazývejme "Skupina B" a "Skupina "C" se spojily do jedné dočasné skupiny - pro jednoduchost ji nazývejme "Skupina B´" a tato skupina vyrazila na Ukrajinu. Skupina D poté odjela do Karpatie v Humenném a já jsem čekal na Skupinu B´. Uniformovaná část skupiny A (v případech, kdy ji budu potřebovat odlišovat, budu ji nazývat "Skupina A´") byla relativně samostatná, v oblasti se pohybovala celkem samovolně - pravděpodobně šlo Brownův pohyb - a bylo velice sympatické, že to zvládala bez pomocí zvenku. Na druhou stranu o jejích osudech nemohu podat podrobnějšího svědectví.
Takže když se nad tím zamyslím, tvořil jsem vlastně Skupinu A-A´, nicméně zpět k čekání. Čekání před hospodou mi zpestřilo kromě piva a brambůrků sledování pěkné rusínské vesnické zábavy. Po setmění dorazila Skupina B´ a společně jsme vytvořili dočasnou skupinu - abych nevnesl do vyprávění zmatek, budu ji nazývat "Skupina A´´" - a vyrazili jsme na místo zítřejší ukázky.
Zde jsem našli menší část organizátorů a účastníku, pivo, klobásky, dřevo a nějaké vojenské stany. Z piva, klobásek a dřeva jsme si udělali večeři. Stany jsme nechali stát opodál a část části organizátorů a účastníků jsme použili k rozhovoru. Postupně jsme odpadli do spacáků a protože jsme našli krásný širák, tak jsme nešli spát do stanu ale uvelebili jsme se pod ním. Všímavý čtenář si zde jistě všiml jemné ironické narážky na Radimův styl psaní.
A druhý den začal kolotoč - bylo toho moc a bylo to velmi turbulentní, takže to zkusím pojmout co nejstručněji.
Jelikož v minulých ročnících pořádané kuchařské soutěže nevypadaly dle našich představ, rozhodli jsme se letos se jich ujmout sami. Původní představa organizátora byla taková, že navařené jídlo se prodá zájemcům. Nevím k jaké změně došlo za posledního půl roku ve slovenské legislativě, ale musela to být změna nejedna (co do kvantity), a razantní (co do kvality). Bylo nám sděleno, že z důvodu absence registrační pokladny a povolení hygieny tento model není průchozí. Celkem nám to nevadilo, protože to nebyl původně náš nápad. Takže jsme začali vařit. Jelikož nejsme žádná ořezávátka, měli jsme na výběr ze 4 jídel:
1) Guláš (vylepšený játry a jazykem)
2) Żołnierska grochówka
3) Ein Volk, Ein Reich, Ein Fuhrer, Ein Topf
4) Guláš s masových konzerv vařený na polní kuchyni PK12 pojatý jako ukázka stravy vojsk Varšavské smlouvy.
Zastavil bych se u toho ajntopfu - nakonec vyhrál degustační soutěž. Jsme tím poctěni, ale velmi nás mrzí, že se komentátor nezeptal co jsme do něho dali. My jsme do něho totiž naházeli všechny suroviny co zbyly při přípravě druhých jídel a zelí které dovezla skupina D - což sděluji alespoň tímto kanálem (jak je teď moderní říkat).
Kolem 12:30, když jsme měli jídla už skoro hotová, jsme se dozvěděli, že budou sloužit jako večeře pro vojáky. Při představě cca pětihodinového ohřívání již skoro hotových jídel jsme si začali ťukat na čelo. Nicméně situace se na bojišti mění každým okamžikem. Za 10 minut nám bylo sděleno, že večeře již netřeba a byli jsme dotázáni zda můžeme vydávat oběd organizátorům. Přisvědčili jsme a začali vydávat.
Následovala bojová ukázka. Nejvíce se mi líbila replika letounu Sopwith 1 1/2 Strutter, vlastně si z ukázky nic jiného nepamatuji, protože létadlo létalo nad bojištěm skoro po celou ukázku a já skoro po celou ukázku sledoval létadlo.
Po ukázce jsme vydali zbytek jídla a mysleli jsme si, že umyjeme nádobí a padla. To jsme si mysleli špatně. Byli jsme dotázáni, zda můžeme z fazolí a klobásy udělat fazolovou polévku na večeři pro vojáky. šlo o tu večeři co v cca 12:40 již nebyla potřeba. My jsme to totiž špatně pochopili - ona nebyla potřeba ve 12:40. Takže jsme uvařili polívku. Nicméně abych poodhalil managerský styl hlavního organizátora ... minutu poté co nám řekl, že máme vařit polévku, sdělil strávníkům, že jídlo je vyřešené. Oni se samozřejmě sbalili a přišli s ešusama zanama - my jsme právě sypali fazole do vody a zatápěli.
Náš kuchařský stánek se stal přirozeným lokálním kulturním centrem - měli jsme i hudební doprovod z Oravy, který samozřejmě zorganizoval Jožo - kdo jiný.
Tento mumraj se postupně změnil z vaření a vydávání jídla v besedování a pak v pozdní ukládání na kutě. Protože mi bylo jasné, že v oblasti stanů bude rušno a ráno se najde nějaký dobrák, který se bude chovat jako blb a všechny pobudí, odebral jsem se do odlehlejší části louky kde bylo pár stanů a kde jsme měl zaparkované auto. Nicméně pravděpodobnost výskytu blba ve skupince spících lidí je dle mých nejnovějších výzkumů větší než 1. V tomto případě byla 4. Podezřelí jsou vyšší, sportovní postavy, tmavých vlasů. Mluví velmi hlasitě místním dialektem, přespávají v maringotce s pohonem o síle dvou koní (tj. 1,49 kW). Vstávají v 5:30. Kdyby je někdo viděl, nechť to neprodleně hlásí na nejbližší služebně Veřejné bezpečnosti, nebo přímo na Federální kriminální ústředně v Praze. Děkuji za pozornost.
A tímto vlastně končím naše vyprávění - následoval pouze úklid, balení a bezproblémová cesta do Brna a kousek zpět do Těšánek.
Použité vzory:
Divadlo Járy Cimrmana
Stanislaw Lem
Jerome Klapka Jerome
Radim Kapavík
Žádné komentáře:
Okomentovat