Již před delším časem jsme přišli s ideou postavení památníku na místě zajetí pražského 28. pěšího pluku u Stebníku na východním Slovensku. Nosnou myšlenkou tohoto nápadu je, že se z italského Monte San Michele (symbolicky místo, kde se pluk po svém rozpuštění vyznamenal) převeze vápencový kámen a umístí se ke Stebníku (místo, kde byl pluk zajat a následně rozpuštěn pro nespolehlivost). Letos na podzim se myšlenka začala měnit v realitu - náš italský kolega z Monfalcone vytipoval vhodný kámen a naši pražští kolegové ze spolku IR 28 ho na počátku listopadu vyzvedli a přepravili do Prahy (fotografie). Následně kámen zakomponovali do oficiálního ceremoniálu připomínky Dne veteránů 11.11. - a tak jsme si ten den večer překvapeně v novinách přečetli, že kámen byl posvěcen kaplany Armády ČR za přítomnosti pražského arcibiskupa a náčelníka generálního štábu Armády ČR... (důkazní materiál zde)
V sobotu jsme se tedy vydali na neobvyklou výpravu, která by se nejspíše dala nazvat road tripem: Těšánky (výjezd vozidla) - Brno (vyzvednutí spolujezdce) - Praha (jinudy to bohužel nejde) - Mladá Boleslav (vyzvednutí kamene) - Praha (jinudy to stále nejde) - Brno (výsměch, že po 5 hodinách cesty jsme prakticky na začátku) - Trenčín (nájezd na přerušovanou slovenskou dálnici) - Prešov (a jsme zase na východě) - Humenné (cíl!). Po více než 12i hodinách v autě jsme se ubytovali v naší oblíbené Karpatii, kde už se k nám paní na recepci začíná chovat podezřele familiárně, a rychle vyrazili... Vlastně by se celá tato výprava dala interpretovat i tak, že jsme prostě v sobotu večer zašli na pivo s kamarády z Humenného. Probrali jsme vše podstatné a šli se vyspat před zpáteční cestou, která byla naštěstí už poněkud kratší. Ráno jsme neopomněli přidat další do série našich fotografií se Švejkem.
.jpg)
Potom jsme vyložili náš drahocenný náklad a prozatímně ho důstojně uložili mimo dosah všech nebezpečí ze světa zvířat, která by na něj mohla číhat, a vydali se na zpáteční cestu. Ta se vyznačovala především tím, že vedla v přesně opačném směru než cesta tam... pochopitelně však už bez zajížďky do Čech. Zatímco cestou tam jsme Tatry neviděli, neboť byla již tma, cestou zpět jsme je neviděli, neboť byly zahaleny hustými mraky. Jelikož jsme na rozdíl od cesty tam měli pocit, že máme vlastně spoustu času, zpříjemnili jsme si ji zastávkou na památníku francouzských partyzánů účastnících se SNP u Strečna, kolem kterého jsme už stokrát projeli a nikdy ho nenavštívili, stejně jako kultovního Harley Davidson klubu ve Vrútkách, který jsme dosud také obdivovali vždy jen přes okénko auta. No a v neděli v podvečer jsme byli tam, odkud jsme před 36 hodinami vyrazili;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat