Vzhledem ke kvapem se blížícímu termínu dokončení průvodce po bojišti IR 28 u Stebníku jsme vyrazili do naší oblíbené destinace v neobvyklý únorový termín, abychom nasbírali poslední chybějící střípky informací do chystané publikace. Zároveň jsme si tím zlehka vyzkoušeli zimní karpatské podmínky - když říkám zlehka, narážím na to, že když přesně před sto lety Conrad hnal rakouské vojáky v této oblasti do ofensivy, bylo tam asi o metr více sněhu a o dvacet méně stupňů než jsme zde zažili tentokrát my...
Cestovali jsme opět rychlejší variantou přes Polsko, která má navíc tu velkou výhodu, že si člověk v Biedronce může cestou koupit onen úžasný nápoj, který jsme si tak oblíbili minule... Cestu jsme si ozvláštnili pouze zastávkou na zasněženém vojenském hřbitově v Małastowském průsmyku potmě, neboť nás napadlo, že takto jsme ho tedy ještě nikdy nespatřili. Pak už jsme zamířili rovnou do Bardejova, kde jsme po neúspěšném pokusu nalézt objednaný penzion podle informace "100 metrů od nádraží a 200 metrů od centra" využili navigace ochotné recepční a úspěšně dorazili do svého dočasného domova. Našli jsme rovněž nedalekou hospůdku a věnovali večer důležitému plánování.
V sobotu ráno byl naší první zastávkou pomník Josefa Šípka ve Zborově - potřebovali jsme si ujasnit, jaké informace o tomto příslušníku České družiny jsou obsaženy na informační tabuli vedle jeho pomníku, abychom se ve svém průvodci zbytečně neopakovali. Zjistili jsme, že můžeme být v klidu - na informační tabuli o něm totiž není ani slovo. Po obligátní kontrole návštěvní knihy u stebnickéh hřbitova jsme vyrazili k postavení kulometů nad Stebníkem, abychom podrobně zmapovali, kudy k němu není vhodné jít. Nakonec jsme se však rozhodli, že do průvodce přece jen nakreslíme spíše to, kudy se k nim jít dá...
Brodit potok se nám v tomto počasí opravdu nechtělo...
Následoval výstup na velitelské stanoviště plk. Schaumeyera, kam jsme pro sněhem pokrytou cestu tentokrát nemohli vydžípovat, jak je naším dobrým zvykem. Zaměřili jsme bod výhledu, ověřili, že odjinud skutečně vidět není, a obloukem se vrátili k autu. Popojeli jsme směrem k Hutě a vyšlápli si na vyhlídku pod sjezdovkou, abychom si ověřili že ji máme správně zaměřenou i s pozicemi kulometů, ujasnili si co přesně z ní je a není vidět a hlavně poobědvali chutný šalát ze zelených paradajek.
Výhled nad Stebníckou Hutou
Po krátké zastávce u školy v Hutě jsme vyrazili do sedla 610 a na kótu 748, abychom provedli nejdůležitější z našich odborných úkolů pro tento den, totiž zaměřili místo budoucího památníku vojáků IR 28. I přes překážky kladené nám do cesty drsnou karpatskou zimou jsme to dokázali.
Les nad Stebníckou Hutou, kde bude jednou památník...
Posledním bodem našeho programu byl výjezd na polskou stranu, abychom ještě jednou zhlédli aktuální stav vojenského hřbitova v Regietowě Wyżném. Metodou ad oculum jsme zjistili, že jeho rekonstrukce byla dokončena a že se u něj nachází velmi kvalitní informační tabule. (Krom toho jsme stejnou metodou zjistili, že monumentální hřbitov na Rotundě není ani v období naprostého vegetačního klidu odnikud zespod vidět).
Cestou zpět do Bardejova jsme ještě zajeli k hotelu Regetovka, jehož provoz-neprovoz jsme opět nepochopili (zjevné je pouze to, že i přes desítky šipek v okolí k návštěvě vybízející hotel v daný okamžik zjevně v provozu nebyl), a ujasnili si, co je to ten Cactus. Po návratu do Bardejova nás už čekal jen úkol závěrečný, jež se ukázal být jedním z nejtěžších - najít ve městě restauraci, kde by bylo možno se najíst. Nakonec jsme po mnohých peripetiích i tento úkol zdárně splnili a brzy se s plnými žaludky rozvalili do postelí, které nám po celodenním putování zasněženou krajinou připadly dokonce lákavější než v nedaleké putyce čepovaný Šarišššš...
Přesun z východu domů (stejnou cestou jako tam) jsme využili k ještě jedné důležité zastávce - na vojenském hřbitovu české 10. divize u Rzepieniku Marciszewského. Díky úplně holým stromům a keřům jsme si konečně udělali přesnou představu o stavu tohoto značně zdevastovaného objektu a rozhodli se definitivně, že na letošní září naplánujeme česko-polskou brigádu, jejímž cílem bude jeho základní vyčištění a zaměření.
Na ploše hřbitova je to teď v zimě ještě hodně prostupné a přehledné...
Odtud už jsme vyrazili definitivně nejrychlejší cestou ku Brnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat