Výlet (17.11.2011)

Jeden z posledních pěkných dnů v roce nás napadlo vydat se na krátký výlet do míst, kde - místní prominou - nic není. Za tímto účelem jsme ráno nasedli v Brně na vlak, pokochali se parní lokomotivou a historickými vozy, které odtud vyrážely na nostalgickou jízdu do Valtic, a vyjeli podobným směrem. V Podivíně se nám, i přes nedostatečnou přípravu podkladů, podařilo sednout na autobus do Lednice a zde přesednout na autobus druhý, zpívající. Ten vezl kytarou vybavenou skupinu výletníků z Vizovic do Mikulova (asi výměnný alkoholický pobyt), jejichž "Pějme píseň dokola" nás provázelo až do okamžiku, kdy jsme za zvuků "Morituri te salutant" vystoupili v jihomoravských Milovicích (nedaleko Pavlova).

Našim cílem bylo projít si chráněnou krajinnou oblast oblast, která je dobře vidět z Pálavy či od křížové cesty v Mikulově, téměř zcela zalesněnou. Do ranní mlhy (den se nakonec ukázal být ne až tak pěkným) jsme tedy vyrazili skrz ves a do kopce nad ní, abychom se do tohoto lesa vnořili, a prošli jím napříč. Cesta to byla pěkná, její část nás zavedla do obory Bulhary, do níž se vstupuje přelezením jednoho plotu, vystupuje však přelezením dvou, na několika místech by se nabízel i pěkný výhled k rakouské hranici - kdyby se ranní mlha plynule nepřeměnila v celodenní a bylo vidět na více než 50 metrů.

Nakonec jsme se vynořili nedaleko Sedlece a spustili se k rybníku Nesyt, abychom dále pokračovali prakticky přímo po linii řopíků zde se táhnoucí. I přes to, že mlha poněkud ustoupila, podařilo se nám to tak šikovně, že jsme za celou cestu našli pouze dva řopíky, z toho jeden na hrázi, po níž je nutno přejít, a nedá se tedy rozhodně minout. V rámci přípravy na světovou ekonomickou krizi jsme poté experimentálně dokázali, že zbytky cukrové řepy, které se zde válely po sklizni, se rozhodně dají jíst, ba co víc, jsou chutné. Krom toho Jirka trval na tom, že si musí nasbírat šípky (byly právě tak akorát přešlé mrazem), a tvrdil při tom něco v tom smyslu, že na nich doma připraví srnca...

Rybník Nesyt nás překvapil tím, že skutečně nebyl syt - byl vyloženě vypuštěný. Kus cesty jsme se tak pokusili jít po jeho dnu, ale brzy jsme přišli na to, proč husité u Sudoměře neměli problémy křižáky porazit - a to jsme na sobě neměli ani kousek brnění a pod sebou ani kousek koně. Rychle jsme se tedy poslušně vrátili na pevninu a zanedlouho dorazili k hrázi, kde jsme se stali svědky závěrečných scén výlovu kaprů, který byl zjevně příčinou vypuštění rybníka. Rozhodli jsme se pokračovat po turistické značce do Lednice a odtud zpět do Podivína na vlak.

Nedaleko před Lednicí se začalo ozývat houkání parní lokomotivy a zanedlouho (nebo spíš zadlouho) se vynořila naše známá brněnská mašina, couvající a táhnoucí za sebou náš známý historický vlak, na zastávku do Lednice. Naskytl se nám tak pěkný pohled na tuto párou zadýmenou scénu (když přírodní mlha už tou dobou definitivně ustoupila), a o chvíli později jsme si lokomotivu v Lednici, kde měla zastávku, prohlédli ještě jednou zblízka. Možná více než ona nás však v danou chvíli lákalo několik zde rozdělaných ohníčků, u nichž jsme se trochu zahřáli, neboť citelně přituhlo.

Rychle jsme však vyrazili na poslední úsek cesty, který vedl kolem Janova hradu lesem, abychom pokud možno zatměli až za ním. Víceméně se nám to podařilo, poslední kus cesty už nás navigoval do noci zářící Podivín. Prošli jsme vsí a teprve cedule na jejím druhém konci (vstoupili jsme lesní cestou, kde cedule pochopitelně nebyla) nás přiměla zbystřit - netušili jsme proč má Podivín ne ceduli napsáno Ladná (mimochodem v Ladné jsme narazili na velmi ladný kostelík - i když se nám původně zdál spíše podivný). Nádraží však svítilo kus cesty za vesnicí, a tak jsme se k němu bez váhání vydali. Když jsme dorazili, ukázalo se že jde o zastávku před Podivínem, která má pouze tu nevýhodu, že rychlík, který během asi pěti minut jel, zde nestaví. Zamávali jsme mu tedy a dali se do večeře ze zbytků svých zásob, aby nám uteklo těch asi 40 minut, které zbývaly do příjezdu osobáku. Do toho jsme, už poněkud promrzlí, úspěšně nastoupili a nechali se odvézt zpět do tepla domova.