Bojiště u Parkoszowic a Morska (22.-24.4.2023)

Už před třemi lety mě kontaktoval místní nadšenec, zajímající se o boje ve své rodné vsi Parkoszowice v listopadu 1914, který někde našel, že je to místo, které zajímá i mě; jedná se totiž o bojiště IR 81, ba dokonce jedno z jeho nejvýznamnějších. Protiútok pluku ke znovuzískání vesnice 17.11.1914 se totiž stal nejkrvavějším dnem pluku za celou válku, měřeno počtem padlých za jediný den, a zároveň vedl k vyhlášení plukovního svátku právě na den 17.11., který měl tento boj připomínat (ovšem vzhledem k tomu, že rakousko-uherská armáda zanikla ani ne za čtyři roky od bitvy o Parkoszowice, mnohokrát reálně slaven nebyl...). Plánovanou návštěvu nejdřív odložil covid, potom další události, a nakonec jsme ji realizovali až letos, kdy jsem právě o tomto boji slíbil sepsat článek do jihlavského sborníku a měl jsem tedy pořádnou motivaci si bojiště konečně opravdu projít.

Putování jsme začali návštěvou vojenského hřbitova v Kotowicích, který jsme sice už zběžně navštívili dříve (dokonce dvakrát), ale teprve nyní jsme mu hodlali položit konkrétní otázku: Jací vojáci 81. pěšího pluku jsou zde pohřbeni a kde přesně? Tato úloha se však ukázala být mnohem složitější, než jsme si představovali. Z původního plánku hřbitova z roku 1928 - tedy ještě před tím, než na něj byly v roce 1936 přeneseny hroby z dalších 10 hřbitovů v okolí -, který je na informační tabuli přiložen, je jasné, že celý vzhled hřbitova byl dodatečnými zásahy změněn, a to dokonce až tak, že není zřejmé, která strana je která. Plánek totiž není orientován, vchod na hřbitov byl pravděpodobně přesunut na opačnou stranu, půdorys mírně zmenšen a rozmístění hrobů "zahuštěno" (snad byly přenesené ostatky z jiných míst někde přidány do nově vytvořených šachet mezi ty stávající?). Naprostá většina tabulek se jmény pohřbených vojáků je dnes zcela nečitelná, navíc jich značné množství nestojí na původních místech... no prostě rozmotat, kdo je kde pohřben, jsme nebyli schopni. Přitom jde o jeden z největších vojenských hřbitovů v oblasti - je něm pochováno celkem 1200 vojáků (původně okolo 800). Jediným konkrétním údajem o vojácích IR 81 je kamenný památník, na němž jsou uvedena jména 13 z nich; po srovnání se seznamy ztrát mi z toho vychází, že sem musel být přesunut z Morska. Co na jeho druhé straně ale dělá údaj o 6 pohřbených vojácích těšínského IR 100 (který zde vůbec nebojoval) a polský nápis na jinak německy psaném památníku, zůstalo nám záhadou.

IR 49? Ano, ten bojoval hned vedle IR 81. Ale kde se tady vzal IR 100...?

Mnohem více padlých z IR 81 než v Morsku bylo však pochováno původně v Parkoszowicích - identifikovat, kde se jejich hroby nacházejí na novém hřbitově, nicméně není možné. (Ve fotografiích z roku 2018 jsem pak našel ještě jednotlivé tabulky se jmény dalších čtyř vojáků IR 81 - podle konfrontace se seznamy ztrát se jedná pravděpodobně o oběti bojů z 17.11., které však podlehly svým zraněním později.).

Po této nečekaně dlouhé zastávce jsme se přesunuli do Parkoszowic, kde nás už čekali místní nadšenci, aby nás provedli v terénu a ukázali konkrétně významná místa. Hned na počátek jsme se dozvěděli, že dnešní hlavní silnice vedoucí skrz vesnici tehdy neexistovala, a hlavní (a jedinou) silnicí byla dnešní vedlejší ulice. Vesnice byla během bitvy 17.11.1914 celá spálená (naprostá většina domů byla tehdy dřevěná), dnes tedy vypadá dost jinak než tehdy (a také se na všechny strany rozrostla); na svém místě však stojí škola (samozřejmě budova je mnohem novější), v jejíž blízkosti je také na hasičské zbrojnici umístěna pamětní deska připomínající boje první světové války. Dozvěděli jsme se také, kde se nacházel původní hřbitov (přenesený do Kotowic) - v dodnes nezastavěném údolíčku nedaleko (opět výrazně novějšího) křížku u cesty -, i kde se pravděpodobně bránil v průběhu ruského útoku (zbytek) IR 99.

Panorama bitvy u Parkoszowic 17.11.1914 (nikoliv však od Marolda, ale od DJI)

Pak jsme přejeli do Włodowic, kde se nachází další vojenský hřbitov (který nebyl přenesen do Kotowic, "jen" v průběhu času podstatně zredukován), na němž jsou pohřbeni především vojáci sousední 25. pěší divize (IR 84) - z našich jednotek jsme zde našli dva vojáky IR 3 (jehož IV. prapor držel 17.-18.11. pozice před Włodowicemi) a jednoho z FJB 25, ale na zmenšeném hřbitově se nezachovaly zdaleka všechny tabulky se jmény, takže jich zde může ležet více.

Vlevo pod stromy dnešní podoba vojenského hřbitova; reálně se ale rozkládá na celé této ploše, jak nám potvrdili místní, kteří si ještě pamatují, když tam byly kříže

Následně jsme se vydali na cca 400 m.n.m. vysoký kopec východně od Parkoszowic, jehož místní název nám sice mnohokrát byl sdělen, ale já jsem ho opět zapomněl... Jednalo se nicméně o opěrný bod ruského 82. pěšího pluku, který přes něj nejdříve 17.11. útočil do Parkoszowic, pak zde měl podle všeho umístěny zálohy, které postupně zasazoval do boje při odrážení protiútoku IR 81, aby se sem nakonec stáhly jeho zbytky po ztrátě Parkoszowic, než z něj byli ruští vojáci definitivně vyhnání útokem IR 81 následujícího dne (18.11.). Také je to ale bod, odkud je nejlépe možno vidět a pochopit celé bojiště.

Panorama bitvy u Morska 18.11.1914

Nakonec jsme se ještě pokoušeli odhadnout, kde mohla stát rakousko-uherská děla během bitvy krátce ukořistěná Rusy - ale to ani na místě není možno vydedukovat lépe než z mapy. Kolem poledne se s námi naši místní průvodci rozloučili a my jsme pokračovali v objíždění bojiště sami. Nejdříve jsme tedy vyhledali obchod, abychom nakupili proviant; a pak se při hledání hezkého místa s výhledem, kde bychom si dali oběd, nechali unést až ke skále U Czoka, která je vhodně umístěna u silnice na místě, kde se dá zaparkovat, a na niž se dá (i s batohem plným jídla) vylézt; zde jsme si tedy dopřáli piknik s výhledem do kraje, který je plný pískovcových skal tyčících se na mnoha místech v malebné, na Polsko netypicky členité krajině Krakovsko-čenstochovské jury.

Krakovsko-Čenstochovská jura pohledem z jedné z mnoha jejích pískovcoých skal

Mimochodem: "Jura" se zda nazývá všechno - hlavně hospody a penziony. Vůbec se nedivím turistům ze zbytku Polska, že sem ze svých placatých domovin zjevně jezdí na dovolenou čím dál masověji. Na zdejším kraji je koneckonců dost vidět, že se v poslední době rozvíjí jako turistická destinace i jako místo k životu - každé malé městečko má v centru nějaký park, odpočinkový areál nebo hřiště, je zde plno penzionů a apartmánů, značených stezek...

Zmenšený model zámku a zvětšený model lavičky (náměstí Kromołów)

Po obědě s krásným výhledem jsme se posunuli ke Lgotě Murowane, u níž se fronta 19.11.1914 zasekla a kde v následujícím týdnu jednotky brněnské 4. pěší divize doslova vykrvácely při snaze zdolat ruské obranné linie na kopcích nad vesnicí; památkou na to je zde další velký vojenský hřbitov s více než 900 pochovanými vojáky (z toho přes 650 rakouských - z většiny právě ze 4. pěší divize). Ten se však nachází až nad Kroczycemi, takže naše snaha najít k němu přístupovou cestu ze Lgoty Murowane musela nutně skončit neúspěchem, resp. okamžikem uvědomění si, že je trochu jinde, než ho hledáme. Vyjeli a vyšli jsme si tedy namísto toho na oba kopce nad vsí, kde byly (podle toho jak to z kusých map, co mám k dispozici z archivu, a popisů z ruských deníků chápu) ruské obranné linie a nadronovali si pohledy do všech stran. Pak jsme projeli místní komunikaci (která na mapě vypadala jako větší silnice než v realitě, což je mimochodem v Polsku dnes už vzácnost, protože ve velkém kontrastu s našimi cestami před mnoha lety je dnes už v zemi vyasfaltovaná pomalu každá polňačka) do Przyłubska a vrátili se ještě na třetí kopec jižně od Lgoty, u kterého jsem si z nepřesných náčrtků nebyl jist, zda odtud rakouské jednotky útočily na ruské pozice nad Lgotou, nebo zda byly ještě součástí ruských linií. Zde jsme našli zákopy jednoznačně rakouské, takže jsme usoudili, že s největší pravděpodobností se jedná opravdu o místo, odkud jednotky 4. divize vyrážely do svých opakovaných neúspěšných útoků.

Lgota Murowana pohledem z dronu

To už se den nachýlil k pozdnějšímu odpoledni, a tedy slunci ideálnímu pro dronování, a my jsme se vrátili do Parkoszowic, abychom nadronovali hlavní (z pohledu IR 81) úsek bojiště. Protože záběry vypadaly na první pohled velmi pěkně a měli jsme ještě čas, objeli jsme pak ještě několik dalších míst a nafotili panoramata oblasti ze všech možných pohledů; tím jsme dokumentaci tohoto bojiště snad dotáhli k dokonalosti a spokojeně se večer vrátili na ubytování, abychom zakončili den dobrou večeří a neobvyklým (pro nás dosud neznámým) polským pivem, které sice slibovalo "prawdziwy smak piwa", ale ukázalo se být víceméně tekutinou bez chuti a zápachu - což ho, řekněme si upřímně, zařadilo na přední pozice žebříčku polských piv.

Suroviny na večeři a na důsledně místního radlera (aneb polské pivo Harnaś a polská limonka)

Druhý den ráno jsme zahájili dokončením nedodělků ze včerejška: Za prvé jsme se museli vrátit na vojenský hřbitov v Kotowicích, protože jsem si večer uvědomil, že jsme na něm sice strávili víc jak půl hodiny (marnou) snahou pochopit jeho organizaci, ale úplně jsme při tom zapomněli cokoliv vyfotit. Pak jsme se vrátili na onen významný kopec - ruský opěrný bod (jehož jméno jsem zapomněl), abychom odtud ještě nadronovali pohled na Parkoszowice, který bylo jako jediné vhodné vyrobit v dopoledním (nikoliv večerním) světle.

Pak už jsme ale vyrazili za hlavním programem - po předchozím dni stráveném vědeckým výzkumem jsme totiž plánovali dnešek strávit na pláži. Vyrazili jsme totiž na turistiku, během níž nás neustále znovu a znovu překvapovalo, jak moc písčitá půda v Polsku je - na tohle si opravdu člověk odkojený naší hnědozemí musí chvíli zvykat (a nám se to za jeden den zjevně nepovedlo). Trasa: z Kroczyc vyjít nahoru k vojenskému hřbitovu a pak po stezce dále k (ruině) hradu nad Morskem, u něhož strávil IR 81 (jako jediný pluk z divize v relativním klidu) období od 19. do 30. listopadu 1914. Zde jsme si dali oběd na lavičce, ujistili se že od hradu v lese opravdu není žádný výhled, a pokračovali dál na Zborowskou skálu, která nás zaujala tím, že její fotografie visí v pokoji, kde jsme byli ubytováni. Cestou jsme našli jedinou mýtinu vhodnou pro dronování - a na Zborowské skále si konečně užili krásný výhled na všechny strany i vlastníma očima.

Krakovsko-Čenstochovská jura pohledem ze Zborowské skály

Abychom se nevraceli stejnou cestou, vzali jsme to po žluté zpět do Kroczyc. Odtud jsme už autem vyrazili na hrad Bobolice, který nás zaujal už včera večer, když jsme se o něm dočetli, že si ho postavil (na místě původní ruiny) jistý polský senátor a že tento počin je poněkud kontroverzní. Podařilo se nám k němu přijet zkratkou a zadem - a tím pádem zaparkovat mimo parkoviště. Když jsme k němu došli, zjistili jsme, že pan senátor si koupil nejen ruinu hradu a její okolí, ale asi další dva kilometry pozemků až k sousední zřícenině, které - jak na velké plachtě návštěvníkům důrazně vysvětluje - za své vlastní peníze v potu tváře pokonav mnohá příkoří vykoupil od různých majitelů, aby je mohl zpřístupnit veřejnosti. Proto jsou kompletně obehnané několika kilometry plotu a u jediného vstupu se vybírá 10 zlotých za vstup; což o to, cena je to lidová (po změknutí zlotého z původních 6,5 na dnešních 5,0 korun to činí pouhých 50 korun), ale ani tak se nám nechtělo polskému novofeudálovi za vstup na jeho pozemky platit a spokojili jsme se s obdivováním zámku z dálky a přes plot. V areálu však byla spousta místních návštěvníků, takže tento model zřejmě funguje dobře.

Senátorův zámek - idealizovaná podoba...

... a reálná podoba

Ke druhé zřícenině jsme pak popojeli autem po místní silnici - a na ní potkali druhou spoustu návštěvníků, kteří také zřejmě odmítali senátorovi sponzorovat jeho libůstky a využili k procházce raději obecní silnici. Inu, je to asi opravdu kontroverzní počin... Pod druhou zříceninou to pak vypadalo skoro jako na pouti - trefili jsme neděli a krásné počasí, takže ideální výletní den -, a tak jsme ani nezastavovali. Protože jsme však měli ještě dostatek času, vydali jsme se na pas blind ještě najít nějaká hezká místa v okolí; narazili jsme na výhled u zbytků kostela před Źarkami, v nich samotných jsme pak chtěli k prameni vyvěrajícím přímo v městečku; jako bonus jsme však dostali sanktuarium plné katolických zařízení a také turistů, v jehož areálu se pramen nachází. Za neutuchajících debat o významu katolické církve pro duši člověka jsme se plynule přesunuli na místní židovský hřbitov, kde jsme (po většinu času sami a nerušeni) pokračovali v obhlídce i filosofování.

Židovský hřbitov (Żarki)

Na místní naučné ceduli jsme sice pochopili, že je v městečku ještě několik dalších židovských památek, nikoliv však jakých. Mému návrhu, že třeba tu bude i synagoga, se sice Jirka vysmál, ale při odjezdu jsme na hlavním náměstí identifikovali budovu kulturního centra, který zcela jistě musela být původně opravdu synagogou; zde jsme už ale nezastavovali a pokračovali zpět do penzionu, abychom tento pestrý den uzavřeli.

Tam ty hrbolky úplně vzadu přesně uprostřed fotky - tam je Kraków

Poslední den našeho pobytu jsme původně plánovali zajet na bojiště 13. zeměbranecké divize ke Krakovu - ale prostým pohledem na mapu (který jsme pohříchu až dosud neprovedli) jsme zjistili, že to je neprakticky dlouhá zajížďka. Flexibilně jsme se tedy rozhodli namísto toho zamířit do Katowic - tedy města, kterým jsme během svých cest na východ už mnohokrát projížděli, ale vždy jen po dálnici. Teď jsme tedy využili příležitosti ho aspoň zlehka poznat - zajeli jsme k parku Tadeusza Kościuszka, kde se nachází (vedle sovětského vojenského hřbitova) nejstarší dochovaný kostel z katovické aglomerace. Byl sem přenesen těsně před druhou světovou válkou z vesnice Syrynia (což jsem ale až teď při psaní zápisku dohledal, že vůbec není v katovické aglomeraci, nýbrž pár kilometrů na sever od Bohumína). Parkem jsme prošli do centra města, kde jsme víceméně náhodně obešli ty hlavní atrakce (od nádraží nového přes Superjednostku, hlavní rynek až po nádraží staré) a vrátili se zpět. Krátká návštěva města nám ukázala především to, že se v něm opravdu mohutně staví (včetně toho nejcentrovatějšího centra).