7. října 2022

Do Baligródu na konferenci (30.9.-2.10.2022)

Druhá z cest v poslední době, která byla spíše účelová a bez možnosti velkého poznávání nových krajů, vedla do Baligródu a souvisela opět s projektem Manilowa (který se za ty tři roky velmi posunul). Každoroční setkání účastníků projektu a zájemců o něj se uskutečnilo v tradičním termínu (říjen), ale tentokrát v o něco větším stylu - samotný výstup na Manilowou byl spíše vedlejším, i když významným bodem programu, hlavním pak byla konference a otevření muzea věnovaného bojům na Manilowe.

Byli jsme schopni vyrazit až v pátek ráno, proto jsme samotný výstup na horu (který byl na programu právě v pátek) neměli šanci stihnout. Popravdě ho účastníkům ani až tak nezávidíme, ve vytrvale špatném a deštivém počasí si v terénu užili... My jsme místo toho ovšem stáhli v zácpách kolem Krakova, takže jsme nakonec dorazili pozdě a z několika úvodních příspěvků na konferenci, které byly zařazeny na páteční podvečer, jsme stihli jen ten poslední - a samozřejmě následnou diskuzi, která v Polsku nemůže chybět. Pak jsme se přesunuli na ubytování do známého Visanu a večer se družili s polskými kolegy, kterých už má Martin V. v těchto končinách tolik, že se mi pletou (a to ještě někteří přijeli až v sobotu).

Hlavní den setkání začal - za stále trvajícího deště - slavnostním otevřením expozice zřízené v budově přímo na náměstí Baligródu, která se týká bojů na Manilowe. Na skromné poměry, ze kterých vzešla, je velmi působivá; prozatím představuje hlavně artefakty na bojišti nalezené a různé obrazové materiály s ním svázané - od fotografií a pohlednic až po texty písní. Do budoucna je v plánu doplnit ji i historickými informacemi popisujícími co se zde vlastně odehrálo, k čemuž se hodláme propůjčit právě my.

Noví expozice bojů o Manilowou v Baligródu


Jak totiž konference ukázala, lidí zabývající se bojištěm z čistě historické perspektivy kolem projektu... no, není mnoho. Vlastně jsme to asi opravdu hlavně my. Což pro mě bylo trochu překvapivé - čekal jsem spíše, že na konferenci bude těch historických příspěvků více a ten můj, upřímně řečeno připravovaný docela narychlo, bude patřit mezi ty méně kvalitní. Ale nakonec se ukázalo, že jen tři příspěvky se zabývaly popisem událostí na Manilowe: z toho jeden jen z užšího pohledu "svého" 85. pěšího pluku, který tam bojoval několik dní; druhý spíše příležitostně zpracoval zasazení ruských jezdeckých jednotek do bojů, které trvalo půl dne; a třetí byl můj, týkající se působení ruského 137. pěšího pluku, který zde byl nasazen v kritickém období počátku března, včetně okamžiku, kdy byl vrcholek minovým útokem 12.3.1915 dobyt rakousko-uherskými jednotkami.

Během prezentace


Více příspěvků se pak týkalo archeologického výzkumu, který má na tomto bojišti obrovský potenciál - doufám tedy, že se i díky tomuto setkání, jehož se zúčastnila spousta archeologů nebo dalších osob, jež k němu mají blízko, přiblížila jeho realizace - ta je jedním z ambiciózních cílů projektu od samého začátku a myslím, že jednou přinese velmi zajímavé výsledky.

Tato fotografie vznikla v roce 2019 - zachycuje nás s plánkem stojící na místě, které jsme identifikovali jako to, z něhož musel být veden podkop pod vršek hory.

A toto je depozit sapérského vybavení, který eksploratorzy při pozdějším průzkumu našli jen několik kroků od místa, kde vznikla předchozí fotografie.


Jelikož mi nebylo zrovna dobře, večerní diplomacii jsem nechal na Martinovi a sám se uvelebil v pohodlí pokoje ve Visanu. Nutno říct, že Martin se této úlohy zhostil s odvahou, která možná až trošku překročila jeho možnosti; a tak jsme byli oba rádi, že já jsem byl odpočatý a mohl druhý den ráno bez problému sednout za volant, abychom vyrazili na dlouhou cestu zpět domů. 

Žádné komentáře: