Bojiště u Hradce Králové, 1866

Na bojišti u Hradce Králové jsem byl už dvakrát - poprvé před několika lety, to jsem o bitvě u Hradce Králové věděl snad jen to že byla, a navštívil jsem pouze muzeum a rozhlednu a prošel si kousek naučné stezky po středním úseku bojiště, podruhé na 140. výročí bitvy na bojové ukázce jako "pořadatel", to jsem si o ní přečetl celou velkou knížku Válka 1866, ale nakonec jsem si prošel jen trasu od Velkého Vřešťova přes Hořiněves a Máslojedy do Chlumu, ale za to s bandou pruských vojáků ženoucích před sebou Rakušany:-) Konečně má třetí návštěva, která proběhla 25. května, byla nejvydařenější.

Teoretickou přípravu jsem ani tentokrát nezanedbal, přečetl si znovu o průběhu bitvy ve zmiňované knížce a počmáral několik mapových podkladů (a nakonec si raději vytiskl ještě mapy ze stránek www.1866.cz). Logisticky to bylo poněkud složitější (není divu, když člověk jede z Brna do Hradce Králové přes Liberec:-), ale nakonec se vše povedlo dokonce ještě lépe než jsem plánoval - do Hradce jsme dorazili už v sobotu večer a to znamenalo, že na bojiště vyrazíme hned ráno a budeme mít mnohem víc času než jsem myslel, protože jsem počítal s příjezdem až během nedělního dopoledne. Tato výhoda byla vykoupena nutností najít místo k přenocování pod širákem uprostřed Hradce (no dobře, vlakové nádraží není úplně uprostřed města;-) kterýžto problém jsme vyřešili usilovným více než hodinovým pochodem nočním městem v kruhu, na jehož konci jsme ulehli asi 15 minut cesty od nádraží:-)

Nicméně jsme díky tomuto nočnímu dobrodružství mohli vyrazit na bojiště vlakem z Hradce už kolem osmé hodiny, což znamenalo, že před půl devátou jsme byli v Sadové. Tím jsme dosáhli výborné časoprostorové shody, protože po krátké zacházce směrem k postavení pruského hlavního stanu v bitvě, což je zoraný kopec, na který nemá smysl lézt, jsme okolo deváté překračovali Bystřičku, v čele pruské 8. divize:-) Tady, na hlavní cestě z Hořic do Hradce Králové, mezi lesem Holá a lesem Svíb, jsem si uvědomil, jak jsou tyto dva pro bitvu významné lesy blízko u sebe - popis bitvy se zpravidla rozpadá na popis dějů ve středu a na pravém křídle, a člověk získává falešný pocit, že jsou to dva oddělené prostory. Ve skutečnosti je oddělní způsobeno jenom tím, že zrovna mezi Svíbem a Holou byla mezera v pruských liniích způsobená tím že 7. divize omylem táhla do Benátek místo do Hněvčevsi a tím že postoupivší pravé křídlo Rakušanů způsobilo na počátku střetnutí určitou mezeru v tomto prostoru i na rakouské straně - což ale platilo jen do okamžiku, kdy Fleischhackerova brigáda od IV. sboru obsadila Čistěves, ale to předbíhám.

Když jsme došli na severní okraj lesa Holá, ukázalo se před námi v plné kráse postavení rakouské Velké baterie u Lípy. Návrší, které jsem viděl už cestou z vlaku jako její možné umístění, je z této strany zcela zřetelně dominantní pozicí pro tuto část bojiště a není divu, že se zde nakonec rozvinula tak velká část rakouského dělostřelectva a donutila svou palbou celé dvě pruské divize schovat se do lesa. Je ovšem otázkou, jak moc to pruským jednotkám tváří v tvář takové palebné síle a kvalitě pomohlo. Stoje u okraje lesa je možno i celkem dobře pochopit, jaktože později přišedší záložní 6. divize pronikla nepozorována až na pár set metrů k rakouské Velké baterii, neboť les byl tehdy širší a sahal až k silnici, takže zřejmě zakrýval většině pozorovatelů výhled na ni. Nicméně i tak je trochu s podivem, že by si Rakušané nevšimli celé divize, ještě navíc přicházející po hlavní cestě přímo před jejich pozicemi, takže je otázka, jak to s tím "nepozorovaným" proniknutím ve skutečnosti bylo...

Poté co jsme propagačně nakoukli do lesa, opustili jsme Procházkovu brigádu od III. sboru, která se tou dobou z něj stahovala k Lípě, a dali vale i celé této části bojiště, abychom se pomalu přesunuli na severní křídlo. Po vedlejší silnici jsme dorazili do Čistěvsi, z níž jsme si odnesli ten poznatek, že jednotky v ní se nacházející a jejich velitel neviděli vůbec nic, co se na bojišti děje, neboť vesnice je v dolíku. To společně s faktem, že Fleischhacker nedostal rozkaz k ústupu od svého sboru, částečně taky vysvětluje, proč tady jeho brigáda zůstala až do asi tří hodin, když pravé křídlo bylo tou dobou už dávno rozbito, ostatní brigády na ústupu, a Chlum pomalu dobyt Prusy (Fleischhacker pak ustupoval přes Lípu s pruskými jednotkami vyrazivšími ze Svíbu do Čistěvsi v patách).

Kolem desáté hodiny jsme byli na cestě za Čistěvsí vedoucí do Svíbu, odkud se dá pěkně obhlédnout situace ve středu bojiště - viděli jsme tak 8. divizi přebíhající pod palbou silnici od Hořic do lesa Holá, Fleischhackerovu brigádu jak nastupuje proti Čistěvsi a mohli tušit Benedekovu zaujatost svým středem v době, kdy ještě neměl zpráv o tom, že mu oba pravokřídelní sbory postoupily na sever, a ze svého stanoviště, které mimochodem z okraje Svíbu není vidět, ačkoliv není zas tak daleko, protože je na odvráceném svahu chlumského návrší, zrovna posílal oběma záložním sborům rozkaz přisunout se k Probluzi aby byly pohotvě k zasazení rozhodujícího úderu pruskému středu v lese Holá. Pak už se naše časoprostorové souznění vytrácelo, neboť jsme události čím dál více předbíhali.

Následoval průchod Svíbem. Ten byl velice poučný, neboť jsem se jednak až z informačních cedulí v něm dozvěděl, že Poeckova brigáda útočila do lesa z jeho jižní strany (od Čistěvsi) a jednak jsem názorně viděl, kudy útočila - les Svíb totiž, ač tak zvenku snad ani nevypadá, je velmi členitý a je na pěkně strmém kopci, jehož hřbet se táhne západo-východním směrem zhruba v polovině šířky lesa, přičemž západní část je nižší než východní a na sever i na jih spadá poměrně prudce dolů. Velkou výhodu tak má jeho obránce nad útočníkem, pokud vezmeme v potaz že Prusové přišli od severu a Rakušané od jihu. Přesto Poeckova brigáda dobyla téměř celý les a o výsledku střetu rozhodly až dva prapory vyslané sem 8. divizí na pomoc 7., které ze západní strany udeřily na roztažené a unavené jednotky rakouské, které vyhnaly.

V lese probíhaly nejvtrdší boje, a není se co divit. Podle pomníčků se dá soudit, že se jich účastnily především prapory myslivců na obou stranách. Na jedné tabuli se píše, že les byl snad dokonce tehdy jehličnatý, čili ještě hustší a neprůchodnější než dnes. Po hřbetu v jeho středu jsme došli až na východní okraj, kde bylo nové postavení IV. sboru, a odkud útočily po nezdau Poeckovy brigády do Svíbu další dvě brigády, tentokrát od II. sboru - jejich směr postupu byl rozhodně vhodnější než u Poecka.

Z tohoto místa toho však co se týče pozic IV. sboru moc vidět není, neboť na poli byla vysázená (jako letos snad na všech polích v ČR) vysoká řepka olejka. Zato je pěkně vidět smerem k Hořiněvsi, na pozice II. sboru. Ty už tak jasné nejsou - zatímco pozice IV. sboru je posléze, z místa mezi Máslojedy a Chlumem, jasná, pozice II. sboru jsem nedokázal přesně určit. V každém případě zde je prostor zajít si od Máslojed k Hořiněvsi a ke známým hořiněveským Lípám, odkud je výhled na prostor severního křídla, a třeba to bude zřejmější. To jsme však neudělali a prošli jsme Máslojedy směrem na Chlum, ve stopách pruské 1. gardové divize (vlastně dlouho před ní, protože bylo snad před jedenáctou a ona tudy táhla kolem půl druhé).

Pak jsme se konečně dostali na místo, odkud bylo možno vidět pozice určené IV. sboru v dispozicích a pozice, na které postoupil. Z cesty mezi Máslojedy a Chlumem je situace celkem zřejmá. Původní pozice tvoří návrší, které není špatné, ale směrem na Máslojedy je převýšeno jiným návrším, přičemž mezi Máslojedy a Svíbem je poměrně velký plac vhodný pro umístění větší jednotky. Původní pozice II. sboru, které jsou dále k Nedělištím, už nevypadají nijak extra výhodně, stejně jako jeho nové pozice u Hořiněvsi, pokud jsem mohl aspoň trochu odhadnout, kde byly. Takže pasivní následování IV. sboru bylo ze strany velitele II. celkem srozumitelné.

Co je však odtud zřetelně vidět je, že když už se IV. sbr posunul k Máslojedům, dostal se do postavení, kdy bylo vlastně nutné ovládnout Svíb, neboť - stál-li by čelem k severu jak podle dispozic Benedekových správně měl - měl by Prusy obsazený Svíb vlastně v levém boku. Obsadit tudíž Čistěves a Svíb byla od jeho velitele logická operace k zajištění svého levého boku, když už se do této nové pozice posunul... Takže z tohoto místa je možno pochopit v celku manévr pravého křídla rakouské sestavy. Jako bonus je pak tentýž hřeben, který měl původně sloužit jako pozice IV. a II. sboru místem, kam za ústupu pravého křídla rakouské armády najela z iniciativy svého velitele armádní dělostřelecká záloha, aby ho kryla.

Následuje příchod do Chlumu, při němž si člověk uvědomí, jak členitý je tento kousek bojiště, kdy samotný Chlum se vlastně rozkládá podél cesty z kopce - do kopce - z kopce - do kopce a za druhým z nich jsou schovány Rozběřice, kde stála Appianova brigáda. Rozmístění jednotek v tomto prostoru opravdu nebylo vzhledem k terénním podmínkám vhodné, i když by mě zajímalo, jak konkrétně byly rozmístěny ony tři prapory v Chlumu, že na sebe vzájemně neviděly ani neslyšely střelbu u sousedů...

Následuje samozřejmě centrální turistická atrakce na bojišti, rozhledna, muzeum a hospoda. Dorazili jsme těsně před dvanáctou, přičemž rozhledna má od 12 do 13 polední pauzu, takže jsme si udělali také polední pauzu a pak jsme sešli kousek do Lípy, podívat se na les Holá z pozice Velké baterie. To nebyla žádný výhra, neboť je to zarostlé pole a nemělo moc smyslu po něm lozit - zajímavější byl ranní pohled od lesa nahoru k baterii než naopak. Ani slibované dělostřelecké šance č. V nejsou nic moc, neboť jsou zarostlé stromy a houštím a nejsou příliš patrné. Mnohem lepší jsou samozřejmě šance č. VI v lesíku u pomníku baterie mrtvých. Zde je dobré si uvědomit, že ani odtud (ačkoliv lesík tam tou dobou samozřejmě nebyl) nebylo do Chlumu vidět, tudíž musela Groebenova jízdní baterie umístěná vedle šancí narychlo popojet směrem k Chlumu a palbou zblízka za cenu vlastního zničení pozdržet ze vsi nastupující Prusy natolik, aby aspoň ostatní baterie unikly. Teď, při zpětném pohledu, mi připadá, že nevhodné rozmístění jednotek kolem vesnice Chlum, bylo značně osudovou chybou Rakušanů (stalo se nevhodným samozřejmě až v okamžiku, kdy se pravé křídlo hnulo ze svých vykázaných pozic).

Po návštěvě osaria a pruského hřbitova jsme tedy sestoupili úvozem mrtvých od Chlumu do Rozběřic. Z míst, kde padlo během dvaceti minut několik tisíc rakouských vojáků I. sboru a oné brigády, která se k tomuto poslednímu útoku dobrovolně připojila, je celkem dobrý výhled na jižní křídlo, tedy na místo, kde během dne bojovaly svou "soukromou" bitvu saská armáda a pruská Labská armáda. Soukromou zůstala především proto, že oba, a především pruský velitel Herwarth von Bittenfeld, postupovali velice opatrně a její výsledek (ústup Sasů) tudíž nestihl ovlivnit situaci ve středu. Zároveň je také dobře vidět na rovinu, v níž až do půl čtvrté stály nečinně oba záložní sbory, aby se pak pustily do nejkrvavějšího střetnutí bitvy, a kde se posléze utkalo rakouské jezdectvo, kryjící ústup své armády, s pruským, podporovaným pěchotou.

Pak už následuje jen procházka z Rozběřic do Všestar na nádraží, u něhož je vhodně umístěna hospoda. Tam jsme dorazili asi kolem třetí hodiny. Bojiště jsme tedy prošli docela rychle, rozhodně rychleji než jsem čekal. Bylo to dáno jednak tím, že jsme se pohybovali celkem rychle, jednak tím, že jsme de facto nezastavovali na víc než přečtení cedulí a vypití jednoho piva U myslivce u rozhledny, a jednak tím, že jsme si jak jsem se už zmínil nezašli k Hořiněvsi. Myslím, že až to někdy zopakujeme s tím, že tyto faktory odbouráme:-), bude to pěkná celodenní procházka a ve Všestarech budeme nikoliv ve tři, ale tak v sedm;-)