Slavkovské bojiště 2009

Letos proběhla naše tradiční akce spočívající v toulání se po slavkovském bojišti netradičním způsobem. Jelikož na ukázku bitvy u Slavkova se sjelo několik našich kamarádů z různě vzdálených končin, vydali jsme se na bojiště v den ukázky, a nikoliv týden po ní, jak máme ve zvyku. V sobotu jsme pouze absolvovali výstup z Ponětovic na Pratecký kopec, kde začal společenský a kulturní program, který se táhl až do večera. Jeho součástí byl výjezd do Slavkova, čekání u Penny marketu, shlédnutí bojové ukázky u Tvarožné a závěrečné posezení v Rohlence.

Na neděli jsme si však naplánovali druhou část výpravy, která měla shodou okolností svůj středobod opět na Prateckém kopci, a ve večerním nadšení jsme se rozhodli pro brzký ranní odjezd vlakem z Brna, čehož jsme překvapivě následujícího dne nelitovali. Dorazili jsme tentokrát do Hostěrádek, a to v sedm hodin ráno, abychom si konečně aspoň trochu prošli i onu odvrácenou stranu bojiště, a proti směru sestupu první ruské kolony jsme vystoupali na Pratecký kopec kolem radaru. Usoudili jsme, že nám sice není moc jasné, proč první kolona postupovala oklikou (nepřipadalo nám, že by vinohrady, které stály v cestě jejich plánovaného postupu a kterými se oklika zdůvodňuje, byly v této roční době pro kolonu nějakou závažnou překážku), ale že to vlastně bylo jedno, protože bojová činnost kolony po sestoupení z Prateckého kopce beztak spočívala v čekání na ostatní kolony a následném ústupu.

Zatímco v sobotu byla na bojišti určitá odrůda slavkovské mlhy (ovšem jiná než loňská, o níž jsme prohlásili, že "to je ona" - takže teď jsme trochu znejištěli:-), nedělní ráno slibovalo krásný den a poprvé v historii našich výprav po tomto bojišti nebyl ani náznak jakékoliv mlhy, takže z Prateckého kopce se nám naskytly neobvykle ostré výhledy na centrální část bojiště. Když jsme tak stáli na Prateckém kopci a dívali se na místa, kudy sestupovaly jednotlivé kolony, uvědomili jsme si, že ona ta kolona vlastně byla poměrně malá jednotka (nějakých 12 000 mužů) - rozhodně menší, než naznačuje název "kolona" i než to vypadá z různých popisů. A taky početně zhruba odpovídala francouzské brigádě.

Poté, co jsme se pokochali, sešli jsme ve stopách třetí kolony k sokolnické bažantnici, do níž jsme uvažovali vniknout. Nakonec jsme ale nenašli vhodné místo, kde by se dalo překonat její kvalitní opevnění, a nakonec jsme se vydali z okraje Kobylnic opět na Pratecký kopec. Mezitím se značně ochladilo a ze slibovaného krásného dne sešlo, nicméně to nám příliš nevadilo.

U Mohyly míru jsme se podívali na mírně přeorganizovaný pietní akt, krátce se setkali se Slávkem, který nám sdělil některé zážitky ze včerejší bitvy, a poté se už vydali po turistické značce, zpočátku v davu rozcházejících se uniformovaných účastníků ukázky a pietního aktu, postupně však čím dál více osamoceni, přes Prace do Šlapanic, do místní hospody přímo u zastávky trolejbusu, která se zdá být ideálním cílovým bodem toulek po slavkovském bojišti:-)