Jelikož jsme se letos nemohli zúčastnit podzimní archeologické výpravy našich kolegů na bojiště Velikonoční bitvy nad Výravou, nakonec jsme se usnesli na samostatné expedici na tutéž lokalitu na konci října. Vyrazili jsme ve čtvrtek a večer se - ještě ve slušnou hodinu - ubytovali v oblíbeném penzionu ve Výravě, abychom v pátek ráno mohli vyrazit na první výšlap do terénu. Počasí nám po celé následující tři dny nabízelo to nejlepší, co podzimní Karpaty dokážou vytvořit, a my jsme toho náležitě využili.
 |
| Vtipná fotografie na Instagram, kterou jsme na Instagram nedokázali nahrát |
První den jsme se vydali po linii rakousko-uherských zákopů od nové přebírací stanice plynovodu nad Výravou, kde se dá pohodlně zaparkovat, přes Megelov grúň na hraniční hřeben u Ščobu. Obávali jsme se, že krásné výhledy na údolí Výravy jsou toho dne ty poslední, neboť zbytek naší trasy vedl lesem - proto jsme s sebou vzali dron, abychom na vhodném místě dopřáli výhledy aspoň jemu.
 |
| Údolí Výravy |
Po delším prodírání se lesíky, mýtinami a okrajem velkého lesa na kopci nad stanicí jsme se, k našemu nemalému překvapení, ocitli u židovského hřbitova - ke kterému se dá od stanice poměrně pohodlně dojít po značené pěšince... Udělali jsme si u něj pauzu na filosofické zamyšlení nad tím, jaká témata jsou z naší historie vytěsněna - a pak už se vydali opravdu po stopách první světové.
 |
| Židovský cintorín |
Zákopy jsme ve větší míře našli až vy vyšších polohách, a potom hlavně na hraničním hřebenu, kde jsme identifikovali několik linií - a také jednu pevnost barských konfederátů (k té nás ovšem nedovedl náš terénní instinkt, ale polská naučná tabule a šipka).
 |
| Zákopy |
 |
| Výhledy |
Po hřebenu jsme došli až k liniím ruským, které se zde přibližují k rakouským na krátkou vzdálenost, a po nich se vydali... ale jen kousek, neboť už jsme neměli dostatek času do setmění. Po ověření, že zde zákopy skutečně v lese patrné stále jsou, jsme se tedy napojili na průsek nad plynovodem a tím poměrně pohodlně sešli až zpět ke stanici a autu.
 |
Úlovky z prvního dne
|
Druhý den (sobota) byl určen pro výlet na polskou stranu - na Chryszczatě se totiž konalo slavnostní uložení ostatků vojáků, které letos archeologové a eksploratorzy exhumovali na hřebeni Chryszczaty. Nový hřbitov vznikl na místě, kde je prvoválečný hřbitov podle map již od meziválečné doby - k velkému překvapení archeologů, kteří během výzkumu chtěli určit jeho rozsah, tam však žádní vojáci nebyli pochováni. No, tak od letoška tedy už jsou.
 |
| Před uložením... |
 |
| ... po uložení |
Odpoledne jsme se přifařili ke Grzeszkovi, který nás vzal na "své" Zubeńsko. Díky tomu jsme nejen projeli zkratkou, která nám ušetřila nemálo benzinu a času (a kam je vjezd pouze na povolení), ale také mohli obdivovat jeho tábor u vojenského hřbitova Zubeńsko, kde Grzegorz posledních několik měsíců bydlí. On zde totiž vlastníma rukama (a začasté sám) celý hřbitov postupně obnovuje!
 |
| Zubeńsko - znovuvznikající vojenský hřbitov |
Na hřbitově jsou pohřbeni především vojáci maďarského IR 101 a jičínského IR 74 - tedy jedné z našich jednotek. Po návštěvě u Grzegorze jsme se tedy vydali ještě na krátkou vycházku na blízkou kótu 581, o kterou bojoval v březnu 1915 právě IR 74. I zde jsme našli výrazný zákopový systém, který dosti přesně odpovídá plánkům z archivu, které máme.
 |
| Výhledy byly nádherné, kdekoliv se nějaký objevil |
Poslední den (neděli) jsme pak obě prozkoumané lokality propojili, když jsme jako výchozí bod dalšího toulání terénem zvolili železniční stanici Lupków (mimochodem je celá k pronájmu - nemáte někdo zájem?). Od té jsme vystoupali na kótu 671, která (jak nyní vidím v mapě) nese místní název Semakowski Wierch. Tento kopec, přes který vedly ruské zákopové linie (dnes je však nezalesněný, takže po nich se zde žádné stopy nenacházejí), je významný především tím, že je z něj krásný výhled na linii fronty od Chryszczaty (ta tedy vidět není, ale lze si ji představit kdesi v dáli) přes údolí Osławy a kopce nad Zubeńskem až po hraniční hřeben. Všem návštěvníkům oblasti doporučujeme!
 |
| Nad Lupkówem |
Odtud jsme se vydali znovu průsekem nad plynovodem, abychom se napojili na ruské linie tam, kde jsme v pátek přestali. Opustili jsme průsek a po ruské linii vyrazili na Maguru. Cestou se nám otevřely další nečekané a krásné výhledy, a teprve zde jsme celý terén na slovenské straně hranice pořádně pochopili. Po vystoupání na Maguru - a že to v závěrečné fázi bylo hodně prudké stoupání - jsme ještě popošli kousek směrem na Brincovou, ale pak už jsme se museli ve vlastních stopách vrátit k Lupkówu. Těsně před západem slunce (a že po změně času to bylo dost časně, není nutné připomínat) jsem ještě vypustil dron nad Semakowski vrch (neboť vyběhnout na něj pěšky bych už nestihl) a nafotil ty výhledy, které nás tak okouzlily ráno.
 |
| Nálezy |
Tím se ale náš pobyt v podzimních Karpatech definitivně nachýlil ke konci, neboť už nás zbýval pouze poslední večer na penzionu, (neúspěšná) snaha dojíst a dopít všechny zásoby (ale všechny nasbírané houby jsme spostřebovali!) a další den ráno vyrazit směrem domů. V důsledku zácpy kolem Ružomberoku jsme objevili několik nových dopravních informací a po dlouhé době se zase jednou projeli přes Terchovou, ale největší objížďky nás nakonec čekaly až u Kyjova, kde je tolik uzavírek, že jsme namísto z východu nakonec přijeli regulérně z jihu... Ale přijeli.
 |
| Letecký snímek účastníků výpravy před Lupkovským nádražím (to je to co si můžete pronajmout!) |
Žádné komentáře:
Okomentovat