4. října 2022

Do archivu v Innsbrucku (30.8.-2.9.)

V rámci archeologického výzkumu nad Bardejovem nás zajímá mimo jiné Tyrolský pluk císařských myslivců č. 4, který na zkoumané lokalitě strávil duben 1915. A už před asi sedmi lety jsme se na jedné konferenci dozvěděli, že plukovní materiály Tyroláků jsou - na rozdíl od téměř všech ostatních pluků bývalého Rakouska-Uherska - zachované. Pojali jsme tedy myšlenku jednou je probádat. A jelikož se nacházejí v Tyrolerarchivu v Innsbrucku, zadělali jsme si tím na delší výlet (tam se opravdu nedá jet na otočku jako do Vídně;-) do (severního) Tyrolska, který jsme nyní konečně realizovali.

Vyrazili jsme nakonec vlakem, protože při započítání současné vysoké ceny benzinu, horentních sum za parkování v Innsbrucku a dálničního poplatku to vychází finančně prakticky nastejno (a kdybychom si to nerozmysleli na poslední chvíli a koupili si jízdenky s předstihem, mohlo to být významně levnější), je to stejně rychlé, výrazně pohodlnější a navíc ekologičtější... Spojení přes Vídeň je ideální, cestou jsme si mohli prohlédnout malebnou rakouskou krajinu alpského předhůří, kousek Německa a nakonec i kousek Tyrolska, než jsme v jeho srdci, v Innsbrucku, vystoupili.

Výhled z vlaku

Vyrazili jsme rovnou do archivu, neboť jsme se chtěli ještě odpoledne aspoň zorientovat, seznámit, atd. Personál byl milý, obsluha rychlá a ochotná - a tak jsme už první den strávili dobré dvě hodiny nad prvními kartony. Po prostudování katalogu se ukázalo, že zachovalost materiálu TKJR není až tak bombastická, jak jsme si představovali, ale zároveň je tam hodně co vidět - i když spíše z oblastí, které nás tolik nezajímají. Přesto jsme nakonec čas v Innsbrucku strávili v archivu kompletně, tedy od úterního odpoledne do pátečního poledne, a na poznávání krás města nám zbyly jen večery; výlet do okolí se pak neuskutečnil vůbec. A tak jsme ani nevyužili turistický pas, který každého návštěvníka, jež stráví ve městě aspoň tři noci, opravňuje k používání MHD zdarma (včetně několika lanovek na okolní hory) a různým slevám na vstupném (stejně bylo celou dobu škaredé počasí...).

Výhled přímo od archivu


První večer jsme jen prošli přes centrum města (k ubytování na jeho opačném konci než kde se nachází archiv) a poté si našli italskou pizzerii na večeři. 

Brána Marie Terezie (resp. jejího syna Leopolda) na ulici Marie Terezie, kde je každá druhá budova "něco" Marie Terezie


Až druhý večer jsme navštívili samotné jádro města - Altstadt - a večeři si dali téměř přímo pod Goldenes Dachl; pak nám ještě jako bonus zahrála místní kapela, která vedle rozbalila své improvizované koncertní vystoupení.

Na fotkách je buď dobře vidět Goldenes Dachl, a nebo já. Vybral jsem tu s Dachlem.


Třetí večer jsme pak po rychlé večeři u zámku vyrazili aspoň na jeden poznávací výlet, na nejbližší dostupný kopec s rozhledem na město - Hungerburg. Pohrdli jsme možností vyjet na něj zubačkou (což byla chyba) a vyšlapali si ho pěšky. Zjistili jsme tak, že i bez opuštění Innsbrucku se zde dá absolvovat pěkná horská túra... Výhled jsme stihli těsně před setměním, zubačku však už nikoliv - a tak jsme se museli pěšky vidět i dolů, kolem ZOO až zpět k Innu, kam jsme dorazili už za tmy - a na ubytování ještě později.

Innsbruck zdola nahoru


V pátek archiv zavírá v poledne, a náš vlak odjížděl asi o hodinu později. Na rozdíl od úterního poloprázdného do Innsbrucku byl až do Vídně zaplněný tak, že pohodlí cesty se mírně snížilo, ale na Südbahnhof nás dovezl spolehlivě a včas; zpoždění pak nastalo, jako obvykle, až v Břeclavi. 

Žádné komentáře: