Bojiště u Hradce Králové II.

Předem odmítám nařčení, že trpím jakoukoliv úchylkou na hradecké bojiště, ale prostě se to tak sešlo, že jsem se tam vydal během asi pěti týdnů podruhé. Tentokrát byla výprava spojená s návštěvou bitevní ukázky, která se tam každoročně koná, a taky pár kamarádů a známých, kteří se tam zrovna pohybovali.

Dorazili jsme v pátek večer, a prohlédli si les Holou a Horní Dohalice. Kromě toho, že jsme se naučili rozeznávat několik typů typizovaných pomníků z války 1866 jsme neobjevili nic pozoruhodného;-)

K přespání jsme si vybrali Svíbský les, respektive jeho okraj, aby to bylo stylové, a taky abychom to ráno měli po ruce. Ráno jsme jaksi vstali dost brzo a tak jsme vyrazili už krátce po šesté na prohlídku Svíbského lesa. V tomto místě, kde je suverénně největší hustota pomníčků, jsme se naučili rozeznávat jejich další dva základní typy;-) a prošli si les poněkud víc křížem-krážem než jen po hlavní silnici po jeho hřbetu. Objevili jsme, že i lesníci, podobně jako zemědělci na polích, nemají v lese vždy všechny cesty "v pořádku" (tedy podle naší mapy:-), nicméně trefili jsme se zhruba tam kam jsme chtěli - na jeho severní okraj směrem k Benátkám.

Tady, v těch částech bojiště, kde jsem dokonce ani já ještě nikdy nebyl:-), jsme se vydali tochu oklikou do vesnice, protože nás zajímalo, kde se nachází ona "výšina jihovýchodně od Benátek", kde mělo mít své postavení pruské dělostřelectvo 7. divize. Pohled od Svíbu naznačil, že tam žádná výšina není... Nakonec jsme tedy usoudili, že jde asi o poměrně nevýraznou terénní vlnu východně od vsi (používaný pojem "jihovýchodně" je trochu zavádějící) a tím objasnili první z těch záhad, které jsme dnes přijeli vědecky vyřešit:-) Ty hlavní nás ale ještě čekaly...

Přešli jsme do Hořiněvsi, mimochodem rodné to vísky Václava Hanky, známého českého buditele a nejpravděpodobnějšího falšovatele Rukopisu Královehradeckého a Zelenohorského, který zde má muzeum umístěné ve své rodné hospodě (to bylo dnes zavřeno, otevřít si ho člověk může nechat na místním obecním úřadě, kde v sobotu a ještě ve státní svátek pochopitelně neordinují) a podle textů na naučných tabulích u muzea se zdá, že místní ještě netuší, že Rukopisy jsou falsa... [konec mimochodna... takže ještě jednou;-)]

Přešli jsme do Hořiněvsi, kde jsme si vylezli na kopec k tzv. Hořiněveským lípám, kde jsme zjistili, že od nich není příliš výhled na bojiště (k tomu by bylo zjevně třeba popojít kus do pole, což jsme v období vegetačního bujení nezkoušeli). Rozhodně jsme ale na vlastní oči uzřeli, že je nesmysl, aby odtud pruské baterie pálily na rakouské jednotky ustupující ze Svíbu, jak se často uvádí, neboť ty byly prostě za kopcem (na němž stojí Máslojedy). Tím se nám pochopení tohoto pro průběh bitvy tak důležitého kusu bojiště ještě dále komplikuje.

Vydali jsme se zpět do Hořiněvsi a pak přes bažantnici směrem na Máslojedy, doufaje, že pochopíme, kde stály brigády II. sboru a jeho dělostřelectvo, což jsme si vytyčili za jeden z hlavních cílů expedice. Nakonec jsme se shodli, že aby to dávalo smysl, měla by být jedna brigáda (Thom) někde u Hořiněveských líp společně s dělostřelectvem (resp. jeho částí, neboť druhá část by měla být snad vysunuta proti Benátkám), a zbylé dvě v prostoru mezi Máslojedy a Bažantnicí s tím, že celá sestava by byla otočena asi o 45 stupňů od původního záměru, tedy směřování k severu. Je ovšem velkou otázkou, jak moc je smysluplné hledat v chování pravého křídla Rakušanů logiku, protože podle mapek co máme k dispozici byla Württembergova brigáda umístěna řekněme někde v prostoru, kde jsme ji odhadli, a Saffranova více vzadu jako záloha (potud logické) - nicméně pak byly obě, tedy i záložní Saffranova, poslány do Svíbu...

V každém případě, spokojeni, že jsme našli aspoň trochu logické řešení, vydali jsme se do Máslojed, kde jsme si kousek zašli směrem ke Svíbu. Došli jsme jen po cedulku, oznamující, že v těchto místech byl původně umístěn štáb IV. sboru a právě zde byl zraněn jeho velitel Festetics, protože dál pro vysoký porost na polích okolo beztak není žádný rozhled. Nicméně tato cedulka jen dále vnesla zmatek do našeho chápání pravého křídla, protože se nachází až těsně před začátkem Máslojed, a podle všech dostupných plánků i podle logiky terénu to byl úplný pravý kraj nových pozic IV. sboru - zvláštní místo pro umístění štábu... (je ovšem otázka, z čeho se soudí, že tam měl být skutečně štáb, není-li možné, že se tam Festetics nacházel jen víceméně náhodou v okamžiku, kdy byl zraněn, a z toho vznikla informace, že tam byl štáb).

Přes Máslojedy, i když zkratkou, jsme se vydali na druhý konec vesnice, kde ústí cesta na Chlum, a tam se chystali na rozřešení otázky, kde byly původní pozice IV. a II. sboru a proč oba prakticky bez rozmýšlení, z chodu, raději odešly do nových pozic. Nakonec jsme za tímto účelem zvolili delší cestu na Chlum, přes Neděliště a pak polní cestou do Chlumu, protože tato slibovala vést zhruba v místech původních pozic. To se nám vyplatilo, neboť jsme krom hřbetu, kde pravděpodobně původní dispozice přikazovala zaujmout postavení IV. sboru, našli i památník 6. děl. pluku utopený v obilném poli (bez přístupové cesty, takže skrz obilí;-). Pokud toto skutečně byla původní pozice IV. sboru, tak přesun na nové pozice k Máslojedům se opravdu jeví jako nezodpovědnost a svévolné porušení dispozice, protože tyto pozice rozhodně nejsou nijak tragické, a to ani vzhledem k výšině u Máslojed, kterou by teoreticky mohl obsadit nepřítel. (Podle některých mapek však pozice IV. sboru byly blíže cestě Máslojedy-Chlum, což je už horší postavení převýšené výšinou u Máslojed znatelněji).

Nakonec jsme tedy došli k Chlumu, podívali se na bitevní ukázku, prošli si klasické centrální památky (Úvoz mrtvých, pruský hřbitov, osarium, dělostřelecké okopy, Baterie mrtvých) a vydali se pomalu k autu, domnívaje se, jak jsme tomu celému porozumněli. Po pzdějším zvážení a opětovném prostudování mapek se to však zase tak jasné nezdá;-) Cestou jsme se ještě stavili v oblasti mezi Nedělištěmi a Labem, kde někde měl původně stát II. sbor - tam však panuje placka, za kterou by se nemuseli stydět ani Poláci, takže tam není nic k vidění ani přemýšlení.